Honda za 25 let 1000PS, naše nejpřísnější měřítko

„Je pro mě … těžké najít na této Hondě skutečné výtky. Protože jako obvykle nechává Honda jen velmi málo prostoru pro kritiku.“ Tak to stálo v lednu 2008 na 1000ps.at po testu CBR 1000 RR. O patnáct let později, v září 2023, jsme tutéž myšlenku řekli z opačné strany: „U mě je to tak, že žádný motocykl nehodnotím tak přísně jako Hondu, protože od Hondy mám nejvyšší očekávání, pokud jde o kvalitu.“ Mezi tím leží zhruba 500 článků a 545 videí. Víc než každá devátá minuta, kterou jsme na YouTube mluvili o nějaké motocyklové značce, patřila Hondě, jen o BMW jsme mluvili víc. Krize a insolvence se v našich videích o Hondě prakticky nevyskytují. Zato se všemi 25 lety táhne jiné slovo: spolehlivost. U Hondy to není téma, je to měřítko. A tím se musí nechat měřit.

V našich prvních letech ještě nebyla videa, jen magazín, a v něm 55 příběhů o Hondě mezi lety 2002 a 2009. První v archivu je Fireblade ze srpna 2002: „Štíhlá, rychlá a sexy stojí Fireblade SC50 v roce 2002.“ Náš pohled na značku však neutvářel supersport, ale rozumný motocykl. CBF 600 jsme v roce 2004 jezdili jako motocykl pro dlouhodobé testování a v průběžné zprávě ze srpna dodnes stojí nejkratší popis toho, co pro nás Honda znamená: „Pokaždé je to pocit, jako bych si znovu obouval své vlastní rozchozené boty, protože prostě sedí nejlíp.“ Žádný adrenalin, žádný tlak větru, prostě to sedí. Přitom CBF pro nás byla víc než hodná sestra Hornetu, totiž „první motorka nové třídy, která v sobě spojuje víc prvků, než bylo dosud zvykem“. Ty boty se objeví ještě mnohokrát. Jen se pokaždé jmenují jinak.

V roce 2005 se cena stala součástí verdiktu a už to tak zůstalo. Ve srovnávacím testu Hond z července 2005 jsme o Hornetu psali: „Za 6 990 eur dostanete skoro 100 koní, cool design, hbitou mašinu …“ V říjnu následovala CB 1300 S a jen málokdy jsme nějaký motocykl popsali tolik jako charakter jako tenhle velký naháč: „Skála uprostřed příboje a věrný, neúplatný přítel! CB 1300 S zachrání i ten nejmizernější den.“ K tomu vysvětlení, proč vypadala tak, jak vypadala: „v oddělení velkých naháčů u Hondy sedí už 25 let u rýsovacího prkna pořád ten samý chlap“. Dokonce i u supersportu, CBR 1000 RR v prosinci 2005, nebyla pointou síla, ale výchova: „Těch 172 koní nejsou divocí arabští hřebci, ale poslušní fiakroví koně.“ Řečeno natvrdo: Honda v roce 2005 stavěla motocykly, kterým věříte dřív, než si je zamilujete.

Překvapit nás Honda přesto dokázala. V prosinci 2006 u CBR 600 RR jsme se divili nezvykle tiché prezentaci: „Normálně museli novináři před testovacími koly přetrpět powerpointové vymývání mozků.“ Tentokrát ne: „Žádný předem vynesený verdikt, žádné vychvalování, jen podezřele decentní úsměv ve tváři přednášejícího. Něco se chystalo!“ V únoru 2007 pak Honda zbořila naše očekávání v designu: „Hornet 2007 – kulturní šok. Zatímco při prezentaci posledního modelu Hornet v roce 2005 prošlo publikem jen zašumění, první snímky verze 2007 vyvolaly ve fanouškovském táboře Hornetu bouřlivé scény.“ V dubnu 2008 přišla CB1000R: „Honda vyslyšela prosby a modlitby: konečně je tu dospělý sršeň.“ O starém Hornetu 900 přitom padl verdikt, který si můžeš zapamatovat na později: „Málo kousavý, příliš usedlý.“ Tahle výtka se v tomto příběhu ještě vrátí, jen jinými slovy.

Druhé překvapení se týkalo bezpečnosti. V červenci 2007 jsme shrnuli, kdo udělal z ABS na motocyklu běžnou věc: „BMW a Honda byli ti výrobci motocyklů, kteří téma ABS na motocyklu aktivně rozšířili. … s CBF 600 od Hondy se ABS stalo skutečně masovou záležitostí.“ V červnu 2008 jmenoval jeden technik Hondy cíl: „Do roku 2010 chceme vybavit všechny motocykly nad 250 ccm systémem ABS“. 23. prosince 2008 stála CBR s kombinovaným závodním ABS na závodní trati: „Honda jako první výrobce přináší zcela nový brzdový systém a ten funguje od první chvíle bez sebemenší vady.“ Jeden závodník nám řekl: „Za pár let bude úplně normální útočit na trati s elektronickým brzdovým asistentem.“ Odvážné prohlášení u značky, která podle našeho testu z ledna 2008 jinak stavěla „aniž by kdekoli narazila“. Jak to dopadlo, se dočteš na konci.

27. dubna 2010 jsme Hondu poprvé natáčeli. První roky jsou v archivu hubené: 108 videí za pět let, polovina z nich kratší než tři minuty, a v letech 2010 až 2013 je v magazínu ročně jen dva až sedm skutečných příběhů o Hondě. Co Honda stavěla, je ale vidět i tak: věci, které tu ještě nebyly, a my si je raději ověřovali sami. O Crossrunneru jsme v dubnu 2011 napsali: „První dojem byl mylný, druhý překvapivý. Crossover je cool!“ U NC700X v listopadu 2011 jsme zajeli na benzinku: „Honda nadělala hodně rozruchu kolem údajně nízké spotřeby. Já musel dotankovat 6,49 litru – na trase 149 kilometrů. To dělá skutečných 4,36 l/100 km.“ Na EICMA 2013 jsme pak žasli: „Představili dvanáct modelů. To je vlastně šílenství.“

V roce 2014 se Honda v našich videích stala značkou rozumu a my to říkali otevřeně, i s vedlejšími účinky. K CBR650F v červnu 2014: „Jak říkám, specializují se tak strašně na segment pro začátečníky. Už celou věčnost nepřišlo nic opravdu hodně sportovního.“ U NC750X v červenci zaznělo: „Honda je podle mě opravdu lídrem trhu u motocyklů pro začátečníky a navrátilce.“ Ale taky: „Není to motocykl pro srdce“. Od února 2014 se v našich videích objevovala i dvouspojková převodovka, od začátku jako sporné téma: „Vlastně nesmím říkat automat, Honda je trochu podrážděná, když se tomu říká automat.“ Jeden z nás oponoval svými vlastními auty, Porsche a Mercedesem-AMG, obě s dvouspojkou: „Ještě mi nikdo neřekl, že by to byla necool auta. Proč by to jednou nemohlo fungovat i u motocyklů?“ Jestli spor dopadl dobře, se dozvíš níže. Malá nápověda: Honda měla pravdu.

12. listopadu 2014 stál na EICMA předsériový model a my řekli do kamery: „Myslím, že od počátku 1000PS neuplynul den, kdy by někdo nepožadoval novou Africu Twin.“ O rok později, v prosinci 2015, jsem jezdil s Hondou CRF1000L Africa Twin v Jižní Africe, dva dny v off-roadu a na silnici. Posed mi seděl od prvního dne. Jen jedna věc mě štvala: motocykl, který dává tolik svobody, a přesto člověka neustále poručníkuje. Ve videu pak nešlo o výkon, ale o to, co pro nás tahle značka znamená: „Stroj se mimochodem vyrábí v Japonsku a lidé, kteří znají Hondu, vědí, že to je samozřejmě ta nejvyšší možná kvalita, jakou vůbec motocykl může mít.“ Nestojí tam, jak jezdí, ale kde se vyrábí. A u Hondy nám to v roce 2015 jako argument stačilo.

Rok 2016 byl rokem průlomu. Víc než každá druhá minuta, kterou jsme ten rok mluvili o modelech Hondy, patřila Africe Twin, a téměř každá sedmá minuta našeho času věnovaného značkám na YouTube připadla Hondě, víc než v kterémkoli roce předtím. Mezi lety 2015 a 2019 tak byla Honda naší dvojkou, hned za BMW. V off-roadu padl v srpnu 2016 verdikt: „Ta ale zvládá off-road líp než skoro všechna ostatní velká endura. Tohle je od Hondy opravdu velký hit. Tohle se jim fakt povedlo.“ A zákazníci to viděli stejně: „Potvrzují to ale i prodejní čísla. Ta motorka jde na dračku. Lidi na ni čekali.“ Jeden model udělal ze značky, kterou jsme respektovali, značku, kterou jsme měli rádi. U Hondy je to větší krok, než to zní.

Co se v těch letech nestalo: naše kritika zůstala stejná jako v roce 2008. O CB650F jsme v srpnu 2016 napsali: „Honda nechce být nápadná, přehánět nebo snad dělat wheelie. Chce prostě nekomplikovaně fungovat a dělat majiteli roky radost. … Přesto bych si osobně celkově přál trochu víc emocí.“ Pochvala pro řemeslníka, ne pro rockovou hvězdu. Spolehlivost za tím nebyla fráze, ale historka se stavem tachometru. V seznamu ojetin z března 2017 stálo Varadero na třetím místě, „protože náš požírač kilometrů Varahannes … má na své Hondě na tachometru už skoro 600 000 kilometrů – neuvěřitelné“. Šest set tisíc. Tam se mnozí nedostanou ani za deset motorkářských životů. V roce 2018 jsme o žádném modelu Hondy nemluvili tolik jako o nové Gold Wing, dobrá každá čtvrtá minuta o Hondě toho roku: „Na nové Goldwing bylo opravdu skoro všechno lepší než na staré. Je tu jen pár malých ale.“

V květnu 2019 jsme se k Africe Twin přiznali tak otevřeně, jak to děláme jen zřídka: „Z mého pohledu, čistě osobní názor, jediný krásný adventure bike na trhu, jediný adventure bike, který jsem si kdy dal jako tapetu na obrazovku.“ A pak věta, která byla prognózou: „Pro mě celkově adventure bike, který je fantasticky vybavený a který tu pravděpodobně může vydržet tak ještě 10 let“. Deset let, od roku 2019. Ještě se k tomu vrátíme. Prognózu jsem hned sám podrobil zkoušce: v roce 2020 jsem deset dní jezdil se synem napříč Rakouskem na Hondě CRF1100L Africa Twin Adventure Sports 2020, Štýrsko, Dolní Rakousy, Východní Alpy. Na konci cesty mi bylo jasné: tohle je pořád motocykl snů. Žádná závodní trasa, žádný novinářský test, prostě deset dní otec a syn na motocyklu. Přesně takhle vzniká důvěra ke značce, ne na zkušebně.

Pak se Fireblade stala radikální. CBR1000RR-R jsme 4. listopadu 2019 ohlásili jako zlom: „Takže je to přece jen radikální rozchod s tím, co Honda dosud dělala.“ U předchůdkyně, jak jsme si připomněli v tomtéž videu, byl cíl jiný: „Cílem při vývoji nebyl nejrychlejší čas na kolo, cílem bylo vyvinout nejlepší supersportovní motocykl“. Teď se počítal čas na kolo a v roce 2020 patřila Fireblade téměř třetina našeho času o modelech Hondy, víc než kdy u supersportu Hondy. V lednu 2020 jsme popsali dilema: „Na jednu stranu chcete zákazníkovi nabídnout ohromující závodní motorku s 217 koňmi. Ovladatelnou pro širokou masu ji dělá elektronika.“ Viděli jsme ale i účet za roky bez útoku: „Celé ty roky v tomhle segmentu ztráceli zákazníky, ale i dealery, kteří se tomu věnují a vyznají se v tom.“ Věta z roku 2014, že celou věčnost nepřišlo nic sportovního, měla svou cenu.

Skutečná přestavba běžela vedle, tišeji než jakákoli Fireblade. K NT1100 jsme ji v říjnu 2021 shrnuli takto: „Honda měla problém, důraz na měla. Bylo příliš mnoho modelů s příliš malými synergickými efekty, to znamená málo stejných dílů, a proto byla výroba samozřejmě velmi drahá.“ Odpovědí byla modulární stavebnice: stejné díly pro více modelů. 8. listopadu 2022 přišla odpověď na starý požadavek: „Je to dobrý den být fanouškem endur.“ A hned nato: „Transalp je zpět.“ V březnu 2023 jsme ho jezdili a našli starého ducha: „Pořád je v duchu přesně jako ten starý, totiž žádná motorka pro ty, co chtějí všechno dotáhnout, ale motorka pro rozumného každodenního jezdce nebo pohodového světoběžníka.“ Pamatuješ si na ty rozchozené boty z roku 2004? Tohle byl ten samý pár, jen s hrubým vzorkem.

Se stavebnicí se Honda u nás stala cenovým argumentem. V květnu 2023 jsme o novém Hornetu řekli: „Pro mě má Honda Hornet tak trochu charakter VW Golfu. Funguje to bezvadně. Je to super. Existuje to odjakživa. Je to vyladěné.“ A ve srovnávacím testu naháčů v září 2023: „Cenovým trhákem je prostě Honda Hornet, vůbec by si to člověk nedokázal představit, ale je to tak.“ Přesně v tu chvíli se naše otázka kvality zostřila. V testu Transalpu ze září 2023 jsme rovnou dodali zdůvodnění přísného měřítka: „V testu jsme dokonce měli situaci, myslím vůbec poprvé u Hondy, že se zamlžil blinkr. U žádné jiné bych to asi nezmínil, u Hondy to zmíním.“ Zamlžený blinkr. U jiné značky pokrčení ramen, u Hondy odstavec v testu. To nejsou drobnosti, to je ta dohoda.

Rok 2024 byl naším rokem Hondy: 52 videí a každá šestá minuta, kterou jsme mluvili o nějaké motocyklové značce, patřila Hondě, obojí rekordní hodnoty. V březnu 2024 potvrdili naše měřítko čtenáři: „62 % hlasujících přisuzuje motocyklům Honda vysokou spolehlivost.“ BMW dosáhlo 59 procent. Náš přísný pohled tedy není redakční výstřednost, ale slib, který si mnozí spojují s křídlem. U CB1000 Hornet v prosinci 2024 jsme řekli: „S tou cenou, jak jsme ji předtím zmínili, je to pořádné vyhlášení boje.“

U Transalpu jsme se pak museli sami opravit. V roce 2024 jsme ještě takto citovali vlastní výklad Hondy: „Pro Hondu není Transalp off-roadový stroj, pro Hondu je Transalp super robustní, spolehlivý stroj na každý den, se kterým můžete tu a tam sjet i na trochu šotoliny.“ Pak přišla modernizace. V červnu 2025: „proto je pro mě teprve teď nový Transalp skutečný adventure motocykl“. Vtip je v tom: „máme stejný hardware. To znamená, že toho dosáhli jen jiným nastavením.“ V off-roadovém testu v červenci 2025 pak shrnutí: „Update 2025 se ukázal jako velmi povedený. A to hlavně díky vylepšenému podvozku.“ Značku u nás mezitím nese Hornet: víc než každá třetí minuta našeho času o modelech Hondy v roce 2025, čtyři z deseti minut v roce 2026. Fireblade, v roce 2020 ještě velké téma, od roku 2024 nedosahuje ani na každou dvacátou minutu.

Že přísné měřítko není samoúčelné, se ukázalo v letech 2025 a 2026. V srpnu 2025, CB1000 Hornet SP proti BMW S 1000 R, ještě zaznělo: „I když se tu spíš pracovalo s červenou tužkou, je to pořád kvalita Hondy. Myslím, že ta bude běhat ještě za 20 let, když se o ni člověk správně stará.“ Téhož měsíce jsme k Hornetu 750 poznamenali: „Hornet se ukazuje jako mimořádně spolehlivý motocykl.“ Ale také: „V roce 2025 došlo ke svolávací akci kvůli potenciálně netěsnému výpustnému šroubu oleje – ta byla Hondou vyřešena.“ 19. ledna 2026 to bylo větší: „Honda Austria nyní potvrdila i pro rakouský trh, že modely CB1000 Hornet, CB1000 Hornet SP a CBR600RR jsou součástí bezpečnostní svolávací akce“, 551 vozidel v Rakousku, zvýšená spotřeba oleje. Zamlžený blinkr byl v roce 2023 odstavec. Tohle je celá kapitola.

Automat, o který jsme se v roce 2014 přeli, je dnes doménou značky. V listopadu 2025 jsme srovnání řadicích systémů zahájili takto: „Dvouspojková převodovka DCT od Hondy je králem revíru.“ Vedle ní se přidala E-Clutch od Hondy. Důkaz odolnosti dodal v únoru 2026 náš vášnivý jezdec Hannes se svou Africou Twin s DCT: „Po 400 000 km nemusel ani jednou měnit obě spojky svého stroje. Tak to je opravdu důkaz odolnosti.“ A v lednu 2026, Africa Twin proti BMW R 1300 GS na Gran Canarii, nerozhodl výkon: „Nicméně se u mě kyvadlo trochu víc přiklání k Hondě Africa Twin. Mám ke značce o kus větší důvěru a miluju Dual Clutch Transmission.“ V testu to stálo střízlivěji: „důvěra v dlouhodobou životaschopnost momentálně vychází ve prospěch Hondy“. Desetiletá prognóza z roku 2019? Drží. Zatím.

V prosinci 2023 jsme hlásili: „Honda chce v příštích sedmi letech uvést na trh úctyhodných 30 elektrických motocyklů!“ Na veletrhu v prosinci 2025 stál ten první: „Elektrická vozidla od Hondy už samozřejmě existují, ale elektrický motocykl od Hondy zatím ne. A tohle je on, podle mě je nádherný“. V testu v březnu 2026 jsme WN7 zařadili: „Tohle je motocykl pro dojíždění, se kterým zvládnete svou každodenní cestu“. A jako vždy jsme přepočítávali: „Ale u dealera stojí nový WN7 15 000 eur. To nejsou malé peníze … Tím se WN7 přece jen řadí spíš k dražšímu konci.“ V červenci 2026 v Alpách se nám přesto líbil: „Je to podobné jako horské kolo s necelými 70 koňmi. A to je pořádná zábava.“ Jestli z jednoho elektrického motocyklu bude třicet, náš archiv zatím neříká.

Teď zúčtování sami se sebou. V roce 2008 nám jeden závodník řekl, že elektronický brzdový asistent na trati bude brzy normální. Splnilo se: slova jako elektronika, režimy jízdy a asistenční systémy padají v našich videích o Hondě dnes téměř čtyřikrát častěji než v prvních letech videí. V praxi ale všichni závodníci své ABS dál demontují – příliš dlouhá vedení! V roce 2014 jsme se ptali, proč by dvouspojka nemohla fungovat i na motocyklu. V roce 2025 je DCT „králem revíru“. V roce 2014 jsme si stěžovali, že celou věčnost nepřichází nic sportovního. Přišel, v roce 2020, „radikální rozchod“. A v roce 2023 jsme řekli, že žádný motocykl nehodnotíme tak přísně jako Hondu. V roce 2026 přišla svolávací akce pro 551 vozidel. Přesto se náš názor nezměnil. Protože i zákazníci jsou u Hondy kritičtější než u jiných značek: „Dolévat olej? – u mé Hondy ne! To má udělat dealer při servisu!“ Honda to téma vzala vážně, důkladně zareagovala, poučila se! Myslím, že tohle se jim už nestane!

V říjnu 2001 spustil Nils Müller 1000PS.at jako projekt diplomové práce na Fachhochschule Wiener Neustadt. Vyrostla z toho platforma, která propojuje motocyklovou žurnalistiku, komunitu a digitální řešení pro celé odvětví. K 25. výročí v říjnu 2026 se v této sérii ohlížíme za vývojem motocyklových značek – z pohledu čtvrtstoletí vlastního zpravodajství, se spoustou vlastnoručně najetých kilometrů a se zvědavostí, která nás pohání od prvního dne: Co přijde dál?