Kdo hledá Kawasaki Ninja 650 od roku výroby 2006, musí si nejprve udělat malý výlet do názvosloví Kawasaki. Od roku 2006 do 2016 se zakrytovaná šestsetpadesátka v Evropě jmenovala ER-6f, teprve v roce 2017 se z ní oficiálně stala Ninja 650. Technicky se však celou modelovou řadou táhne jedna nit: kapalinou chlazený řadový dvojválec o objemu 649 cm³, který nikdy nechtěl hrát roli malého supersportovního motoru, ale bodoval přístupným průběhem výkonu, přehlednou technikou a každodenní použitelností. V roce 2009 přišla první modernizace, v roce 2012 pak výrazně větší zásah s nově zkonstruovaným rámem, přepracovaným sáním a výfukem a také změnami podvozku a ergonomie. Generace z roku 2012 vystihla základní myšlenku ER-6f docela přesně. Dvojválec dával 72,1 k při 8 500 ot/min a 64 Nm při 7 000 ot/min, nádrž pojala 16 litrů, pneumatiky zůstaly v rozměru 120/70 ZR17 vpředu a 160/60 ZR17 vzadu. Sportovně motocykl rozhodně vypadal, ergonomií a podvozkem však zůstal záměrně nekomplikovaným silničním sporťákem. Pro rok 2017 udělala Kawasaki mnohem větší řez: nová Ninja 650 dostala lehký příhradový rám, asistenční a anti-hopping spojku a oproti předchůdkyni shodila zhruba 19 kg. K tomu nízká výška sedla 790 mm, čímž se z poněkud mohutnější ER-6f stal znatelně hbitější motocykl.
Pro modelový rok 2020 následovaly barevný TFT displej, konektivita Bluetooth, LED světlomet a optické vyladění, aniž by se osvědčený základní koncept obracel naruby. Od roku 2023 patří k výbavě kontrola trakce KTRC. I v roce 2026 pracuje dál dvojválec 649 cm³; Kawasaki uvádí 68 k při 8 000 ot/min a 64 Nm při 6 700 ot/min. Právě tato kontinuita dělá z ojeté Ninja 650 zajímavou volbu: nekupujete vyhecovanou mini ZX-6R, ale silničně orientovaný dvojválec ve sportovním hávu, u něhož novější generace postupně získávaly více komfortu a elektroniky, aniž by se mechanické jádro zbytečně komplikovalo.

&width=72&height=72&bgcolor=rgba_39_42_44_0&mode=crop)








