Kompromis v oblečení na adventure bike v off-roadu

Na silnici jsem si otázku oblečení vyřešil už dávno. Jezdím tam v třívrstvém laminátu a i při vysokých teplotách se v něm cítím překvapivě dobře. Důvod je jednoduchý: na silnici se skoro pořád pohybuješ, proudící vzduch pracuje pro tebe a tvé tělo se moc nenadře. Nepříjemné je to jen v koloně, a ta je na mých cestách výjimkou.

V off-roadu se tahle rovnice úplně obrací. Při enduru se dostáváš do výrazně vyšších tepových frekvencí, neustále pracuješ celým tělem a zahříváš se zevnitř. Právě tady leží jádro problému a fyzikálně se dá dobře vysvětlit: prodyšné textilie odvádějí vodní páru ven jen díky teplotnímu a vlhkostnímu spádu. Při tvrdé práci ale tělo produkuje víc potu, než dokážou odvést i ty nejlepší materiály, a v teplém, vlhkém vzduchu se ten spád navíc zmenšuje. V zapeklitém úseku při 38 nebo 41 stupních proto můžeš otevřít tolik větracích otvorů, kolik chceš: když neproudí vzduch, zůstane kombinéza saunou. Přesně tak mě to naposledy dostalo v jižní Francii, 41 stupňů podle displeje, kamenitý terén, krokové tempo. Větrání bylo naprosto k ničemu. K tomu se přidává otázka ochrany, která v off-roadu vypadá jinak než na silnici: padáš častěji, ale většinou pomaleji, a právě proto se koncepty oblečení tak rozcházejí.

Aby z toho nebylo plivání na membrány, je třeba zůstat férový a pochopit, co takový laminát dokáže. U třívrstvého laminátu je membrána pevně zalaminovaná mezi vnější látkou a podšívkou. Nic se neposouvá, nic nedře, konstrukce je robustní a poměrně lehká. Samotná membrána je expandovaný (natažený) fluoropolymer s miliardami mikroskopických pórů na čtvereční palec. Tyto póry jsou o řády menší než kapka vody, ale výrazně větší než molekula vodní páry. Déšť zůstane venku, tělesná pára může ven, pokud zmíněný spád funguje.

Jakou to má cenu, jsem se naučil v roce 2005 v Yellowstonu. Návštěvnické oblasti parku leží mezi 2 000 a 2 400 metry, mráz tam může přijít v kterémkoli měsíci roku a letní noci pravidelně klesají k nule. Na naší tehdejší cestě po Americe jsme měli ráno mínusové teploty a mezitím přeháňky a já na motocyklu přísahal: už nikdy na velkou cestu bez třívrstvého laminátu Gore-Tex. Doma jsem si pak u specialisty na Gore-Tex, firmy Stadler, objednal špičkovou výbavu a v chladných, mokrých podmínkách je takový laminát dodnes nenahraditelný. Důležité je jen poctivě si přiznat, za co vlastně platíš: laminát je pojistka proti počasí se zabudovaným stropem pro odvod potu, ne klimatizace.

Jenže letní problém prostě neřeší. Upřímná pravda po mnoha cestách zní: ani moje kombinézy s obřími větracími otvory na zip se nikdy nepřiblíží vzdušnosti motokrosové výstroje. Membrána vítězí v chladu a dešti a prohrává vždy, když chybí proudící vzduch a stoupá tep.

Druhý extrém znám stejně dobře, protože se k němu pravidelně vracím. Motokrosové oblečení se skládá z lehkých, otevřených síťovin a strečových tkanin bez jakékoli nepromokavé vrstvy. Je bez kompromisů stavěné na průtok vzduchu a ochranu nezajišťuje textil, ale samostatné chrániče. Jezdím pak v dresu se vzdušnou chráničovou vestou pod ním. U otázky ochrany se vyplatí podívat na normu: chrániče se podle EN 1621 testují ve dvou úrovních a Level 2 smí v průměru propustit jen polovinu zbytkové síly oproti Level 1. Dobrá vesta s chrániči Level 2 tedy není jen fíkový list, ale ochrana, kterou je třeba brát vážně. K tomu se přidává detail, který mnozí podceňují: pod dresem o celém dni spolurozhoduje funkční triko. Bavlna nasákne a nekontrolovaně chladí, přiléhavé sportovní triko odvádí pot aspoň tam, kde ho proudící vzduch může odpařit. I vzdušná frakce žije z cibulového principu, jen myšleného opačným směrem.

V horkém dni plném dřiny v off-roadu s touto sestavou projdeš skvěle. Cena za to je známá: jakmile se přižene déšť, stojíš na kraji cesty a navlékáš nepromokavé převleky, a proti chladu pomáhá jen cibulový princip se vším, co brašna nabídne. Vajíčko snášející vlnomléčné prase pro adventure cesty, které by fungovalo stejně dobře v propocených úsecích i v nejnižších teplotách, jsem každopádně dodnes nenašel. Mezitím věřím, že ani existovat nemůže, protože maximální vzdušnost a nepropustná membrána si fyzikálně odporují.

Zatím nejlepší test reality pro toto dilema mi poskytla Colorado Backcountry Discovery Route. Organizace BDR, nezisková americká iniciativa, dokumentuje napříč státy off-roadové trasy pro adventure bike a zdarma zpřístupňuje GPS stopy včetně map; trasa Coloradem, zkráceně COBDR, měří oficiálně 745 mil. Naše dvě Aprilia Tuareg 660 i s hotovou naprogramovanou trasou jsme měli od Colorado Motorcycle Adventures v Goldenu, a kdo chce problém s oblečením studovat naživo, sotva najde lepší laboratoř: tahle cesta ti v jediném dni hodí pod kola pouštní žár v údolí i krupky v sedle.

Jezdil jsem tam v iXS Venture-Air 1.0, dvouvrstvé ripstopové kombinéze s velkými větracími otvory, bunda i kalhoty ve světle šedoolivové barvě. Byl to zatím nejpřijatelnější kompromis v mé sbírce: dost vzdušná, dokud jsem byl v pohybu, a díky voděodpudivému provedení použitelný základ, když nás ve 3 700 metrech zastihl déšť. Clemo vedle mě jel v čistě motokrosovém řešení a rozdělení rolí bylo učebnicové. Když jsme uvízli ve vodní díře a já se při vyprošťování pořádně zpotil, jen se shovívavě usmíval ze svého vzdušného MX oblečení. Nahoře v 3 901 metrů vysokém sedle Engineer Pass a v zhruba 3 850 metrů vysokém sedle Cinnamon Pass, při jednociferných teplotách a blížících se přeháňkách, se obraz úplně otočil. Mimochodem, k systému patří i hlava: v off-roadu vědomě jezdím v uzavřené endurové přilbě s plexi, Arai Tour-X5, která je teplejší než krosová přilba s brýlemi, ale zachraňuje mě v dešti a na přejezdových etapách. A protože se v takových chvílích neustále domlouváte na stopě, vyprošťování a fotozastávkách, běžela komunikace přes mesh systém Cardo Packtalk Edge, který se v off-roadu ukázal jako skutečný přínos pro bezpečnost.

Závěr z Colorada je nepohodlný: obě filozofie měly svou chvíli a žádná nevyhrála celý den. Právě proto už nevěřím v jednu dokonalou kombinézu, ale v chytře postavený systém.

Můj další pokus se vědomě opět přiklání ke vzdušnosti, ale se záchrannou sítí. Plán vypadá takto: nahoře pojedu ve vzdušné chráničové košili s motokrosovým dresem přes ni, tedy maximální větrání přesně tam, kde tělo při práci produkuje nejvíc tepla. Jako pojistka proti počasí bude na motocyklu superkompaktní převlečná bunda Gore-Tex, pevně připoutaná a po ruce. Když se přižene špatné počasí, investuju ty dvě minuty a přetáhnu ji přes sebe. U kalhot jdu opačnou cestou a zůstávám u kalhot pro adventure bike s membránou a velkými větracími otvory, jako naposledy u iXS. Nohy trpí menším tepelným stresem než horní polovina těla, zato jako první zachytí sprej, brody a odstřikující vodu.

Jestli tento systém hledání ukončí, nevím, nejspíš zůstane kompromis v oblečení pro off-road neřešitelným problémem, kolem kterého se dá jen chytřeji lavírovat. Ale přesně na to jsou cesty. Nové uspořádání otestuju na dalších projektech, aktuálně se plánuje Arizona, Texas, Řecko a Portugalsko. Zůstaňte naladěni, kvůli vám mi žádný výzkumný projekt není příliš náročný.