Kawasaki KLE 500 SE 2026 test: marketing versus realita

Kawasaki KLE 500 SE byla letos v garáži 1000PS jako motocykl pro dlouhodobé testování. Pokaždé mi připomene propagační video k uvedení na trh: testovací jezdec skočí přes malý můstek, kryt motoru hned políbí zem a v diskuzích se rozpoutá velká debata o adventure bikech. Příliš malá světlá výška, takže žádný dobrodružný stroj? Právě s touto otázkou vyrážím s KLE do slovinských lesů. Ne na připravený endurový okruh, ale na několikadenní cestu s dálnicí, úzkými asfaltovými pásy, šotolinou, lesními cestami a jedním singletrailem, který jsme si zpětně možná měli prověřit o něco důkladněji.

Výchozím bodem je Menina Planina, malá krajina horských pastvin v severním Slovinsku. Kolem se vrší zalesněné hřebeny, přes které vedou úzké silnice – jednou asfaltové, jindy šotolinové a někdy sotva víc než čára na mapě. Právě tahle směs dělá z oblasti lákavý terén pro A2 adventure bike. Než ale dobrodružství začne, čeká nás disciplína, kterou Němci, Švýcaři a Rakušané musí na téměř každé velké cestě absolvovat jako první: polykání kilometrů na dálnici. Není to sice nikdy cílem motocyklové cesty, ale o adventure biku často vypoví víc než ta nejefektnější off-roadová scéna. V běžném provozu, cestou do práce a na dovolenou totiž cestovní charakter rozhoduje mnohem častěji než poslední rezerva v hrubém terénu.

Kawasaki mě vítá pohodlným, velmi vzpřímeným posedem. Při mých 1,85 metru mám spoustu místa a vysoko postavená příď drží na A2 adventure bike vítr od helmy překvapivě slušně. Chrániče rukou verze SE navíc ulevují prstům od tlaku. I v dálničním tempu zůstává spotřeba těsně pod pěti litry na 100 kilometrů. S 16litrovou nádrží je tak reálných hodně přes 300 kilometrů. Měkký podvozek poslušně spolkne spáry a nerovnosti a vzadu je dost místa na zavazadla. Víc toho k cestě vlastně není potřeba. Chybí mi jen tempomat. KLE500 má ovšem na rozdíl od mnoha konkurentek v segmentu výmluvu, že stále používá klasické lanko plynu, a tempomat proto není technicky tak snadno realizovatelný.

Na superúzkých silnicích severního Slovinska mi výkon nechybí. S plnou nádrží jsme ji zvážili na 197 kg, takže KLE těsně pod 200 kily už trochu hraje na velký adventure bike. Při zatáčení ale tuto hmotnost dobře skrývá. Úzké 21palcové přední kolo a extrémně široká řídítka ji nechávají lehce kroužit zatáčkami. Vzpřímená, téměř mírně zakloněná ergonomie přitom neustále šeptá: užij si výhled, tady nemusíš lámat traťový rekord. Měkký podvozek také nedává úplně dokonalou zpětnou vazbu o přilnavosti a přední tlakový bod brzdy zůstává měkký, i když dobře dávkovatelný. Zadní brzda by mohla reagovat citlivěji. Celkově to ale ke klidnému charakteru sedí. Na KLE se nechce jezdit na hraně, ale v klidu a s okem pro krajinu.

Kapalinou chlazený řadový dvojválec o objemu 451 cm³ známe ze Z500 a Ninja 500. V KLE dává 45 k při 9 000 otáčkách a 42,6 Nm při 6 000 otáčkách. Speciálně pro adventure bike vyladěnou, brblající charakteristiku nedostal. Dole se díky dostatečné setrvačné hmotě nechá v klidu probublávat, pro rozhodné zrychlení ale potřebuje otáčky. Převodovka pracuje solidně, spojka jde lehce a má dobře citelný bod záběru. Zajímavé je, že vibrace ve středním pásmu kolem 5 000 otáček ruší víc než při zhruba 7 500 otáčkách na dálnici. Je to znát, ale pro mě se to dá oželet. K pohodovému naladění sedí i zdvihy 210 milimetrů vpředu a 196 milimetrů vzadu, které na silnici i šotolině spolknou hodně.

Na širokých šotolinových cestách je KLE ve své zóně komfortu. 21palcové přední kolo přejíždí hrubší kameny, dlouhé zdvihy poskytují rezervu a štíhlý pas mi ve stoje dává hodně volnosti pohybu. S výškou sedla 870 milimetrů sice není žádný přízemní letec, ale při mých 1,85 metru to při stání na místě i při pohodovém přejíždění sedí. Poloha ve stoje zůstává turistická a uvolněná, aniž by mě odpojila od předního kola. Právě tady se ukazuje, proč paušální tvrzení „příliš malá světlá výška, tedy nepoužitelná v off-roadu“ nestačí. Šotolinu, hrubší lesní cesty, příčně ležící větve a pravidelné terénní vlny zvládá Kawasaki solidně. Občas vyžaduje čistší stopu, ale jezdci život uměle neztěžuje. Pro začátečníky, navrátilce a umírněné dobrodružné ambice je to mnohem důležitější než rozměry rallyového stroje.

Trasu jsme si poskládali sami, přesněji řečeno můj táta. Pospojovat pár čar na mapě, vyrazit a uvidět, co se stane. Když s kolegou Carlosem hledáme zajímavější cesty, z lesní cesty se stane úzký singletrail se svahem po pravé straně a padlým stromem s vyčnívajícím kořenem. Carlos projede kritické zúžení na nižší 450 GS s Easy Ride Clutch. Já se snažím nahlédnout přes vysokou příď KLE, přitom přenesu váhu o chlup příliš daleko a překročím bod zvratu. Pravá noha nenajde oporu, ruka natažená ke stromu také ne. Kawasaki a já padáme zhruba 1,5 až 2 metry dolů.

Mám štěstí a solidní ochrannou výbavu. Na nohou mám Leatt Moto 6.5 Boots, na kolenou ortézy X-Frame. Rozhodující se mi při tomto konkrétním pádu zdá Neck Brace. Padám totiž zády napřed na starý kmen, prohne mě to přes něj dozadu a hlava se násilně švihne dozadu. Krk mě potom stejně bolí, ale jsem přesvědčený, že bez chrániče krku by to dopadlo mnohem ošklivěji. Dobrá připomínka, jak rychle se může zdánlivě pohodová vyjížďka zvrtnout. Off-roadová ochrana nepatří na tělo až ve chvíli, kdy plánovaná trasa už na papíře vypadá jako hard enduro.

Kawasaki pád snáší lépe než já. Také dopadne s pořádnou silou a zůstane ležet koly vzhůru. Přesto zůstanou jen minimální škrábance. Ocelová nádrž je chráněna plastovými díly, dole má SE kryt motoru a i chrániče rukou snesou let bez mrknutí oka. Horší je vyproštění. Na úzkém trailu nenajdeme oporu ani my, ani motocykl, a vytáhnout ve dvou 200 kg do svahu není zrovna snadné. Teprve dva místní cyklisté udělají z našeho dua kvarteto a dostanou KLE zpátky nahoru na trail. Pak jede dál, jako by se nic nestalo. Co se odolnosti týče, může se tedy dobrodružným strojem rozhodně nazývat.

Světlá výška 185 milimetrů přesto není výmyslem diskuzí. Na širokých, pravidelných vlnách KLE dosedá méně často, než by člověk čekal. Jednotlivé vyčnívající překážky jsou ale jejím úhlavním nepřítelem. Na kamenitých horských loukách nebo v krasovém terénu se spodek dostane do kontaktu rychleji a občas to schytá noha nebo stupačka. Měkký podvozek problém zhoršuje, protože ve stlačeném stavu zbývá ještě menší rezerva. Kdo pravidelně orá terén s vyčnívajícími překážkami, šťastný nebude. Kdo ale hlavně cestuje, objevuje šotolinové cesty a občas vezme i hrubší lesní cestu, získá víc prostoru, než by holé číslo napovídalo. Rozhodující otázka proto nezní, zda KLE obecně zvládne off-road. Zní, zda její oblast použití odpovídá vlastním zónám komfortu.

Zbytečnější hranici stanovuje rozměr zadní pneumatiky 140/70-17. V rozměrech 150/70-17 nebo 140/80-17 je výběr hrubých dezénů bohatší, pro nízký rozměr 140 zůstává chudý. Na asfaltu funguje kulatý profil slušně a nechává Kawasaki plynule zatáčet. Na sypké lesní půdě mi naopak chybí trakce. Tam omezuje méně často kritizovaná světlá výška než zadní pneumatika. Jednoduše nasadit 150 zní lákavě, v Rakousku, Německu a Švýcarsku to ale není bezstarostná výměna typu plug-and-play. Podle technického průkazu a země může být nutné schválení, technická kontrola nebo zápis. U adventure biku s rallyovým sloganem je toto zbytečné omezení obzvlášť nepříjemné.

Druhý jasný bod kritiky se netýká terénu, ale řídítek a displeje. Segment A2 adventure biků už dávno dospěl. Modely jako CFMOTO 450MT ukazují, kolik je dnes možné, a i BMW F 450 GS přináší svěží nápady. KLE vedle nich působí zbytečně zastarale. Nepotřebuji automatizované řazení ani elektronické cirkusové číslo. Pár režimů jízdy, moderní ovládání TFT tlačítky na řídítkách a smysluplný off-roadový režim ABS by ale v roce 2026 nebyly žádnou extravagancí. Místo toho se musí manipulovat přímo na displeji a u ABS chybí odstupňování, které by vpředu dál regulovalo a vzadu povolilo prokluz. Ani ovladače na řídítkách nepůsobí příliš svěže. Purismus může mít šarm. Když ale chybí jednoduchá, zavedená řešení, působí to rychle jako úsporný program.

Kawasaki dělá KLE život marketingovým sloganem „Life's a Rally. Ride it.“ těžší, než je nutné. Záběry skoků a driftů vzbuzují očekávání, vedle nichž náhle působí veskrze solidní motocykl jako přešlap. Přitom je zábavná, schopná dlouhých tras, nekomplikovaná a překvapivě odolná. Usnadňuje všední den, cestu zvládá v klidu a má dost talentu na několikadenní túry po asfaltu i sypkém povrchu. Motivovaný endurista v ní vhodný nástroj nenajde, ten ale stejně nejspíš sáhne po jiných strojích. KLE je spíš švýcarský nůž: v žádné specifické oblasti nejlepší nástroj, ale celkově užitečný a vyvážený balík. Je to tedy dobrodružný stroj? Pro svou cílovou skupinu rozhodně ano. Jen by si měla méně hrát na rallyové železo a sebevědoměji ukázat, jak dobrý všestranný adventure bike ve skutečnosti je.