Jak se stanu motocyklovým závodníkem?

Jak se vlastně člověk stane motocyklovým závodníkem? Ne hobby závodníkem, ale jedním z těch mála, kteří se jednou postaví na start mistrovství světa Moto3 a mohou snít o MotoGP. Musí se začít ve čtyřech letech? Potřebuje otec, který sám závodil? Musí už jako teenager podřídit sportu úplně všechno? Nebo je nakonec rozhodující něco úplně jiného?

Mladá hvězda Máximo Quiles z týmu CFMOTO Aspar je pro tyto otázky zajímavým partnerem k rozhovoru. Španělovi je teprve 18 let a přesto už dosáhl bodu, o kterém většina mladých jezdců může jen snít. V roce 2026 jede v čele mistrovství světa Moto3, v roce 2027 ho čeká postup do Moto2. A jeho cesta začala skutečně velmi brzy.

"Začal jsem ve čtyřech letech. Motorky jsem měl rád už jako malé dítě. V televizi jsem vždycky sledoval závody, a když jsem na ulici uviděl motorku, byl jsem nadšený," vypráví Quiles.

Toto nadšení nepřišlo úplně náhodou. I jeho otec jezdil motocyklové závody, byť ne profesionálně. Jednoho dne synovi koupil mini-moto. Tím začala kariéra, která ho dnes už dovedla až do mistrovství světa. Zajímavé ale je, že příběh vůbec nezačíná zázračným dítětem, které od první chvíle nechtělo nic jiného, než jezdit na motocyklu co nejrychleji.

"Na začátku mě to vlastně moc nebavilo. Při jízdě jsem měl trochu strach. Do mě narazil větší jezdec a zlomil jsem si klíční kost. Po tom jsem byl trochu vystrašený."

Sebedůvěra se vracela jen pomalu. "Krok za krokem jsem znovu získával sebedůvěru a pak mě to začalo opravdu bavit. Od té doby jsem nikdy nepřestal jezdit." To je možná první zajímavé poznání pro rodiče, kteří ve svém potomkovi tuší příští hvězdu MotoGP: i u jezdce jako je Quiles neprobíhaly začátky přímočaře. Talent zjevně automaticky neznamená absenci strachu.

Začít ve čtyřech letech přesto zní hrozně brzy. Ale od jakého věku se z koníčku stává skutečně vážná věc? Pro Quilese existuje docela jasný bod: JuniorGP a Red Bull MotoGP Rookies Cup.

"Myslím, že od JuniorGP a Rookies Cupu to začíná být vážné. Od té chvíle je to opravdu důležité. Rookies Cup a JuniorGP jsou jako test. Pokud jsi tam dobrý, můžeš být dobrý i v budoucnu."

Ovšem ani to samozřejmě není žádná záruka. Úspěch v juniorských seriálech ještě zdaleka neznamená automatický postup do královské třídy MotoGP.

"Neznamená to, že se staneš jezdcem MotoGP nebo jezdcem mistrovství světa Moto3 jen proto, že vyhraješ Rookies Cup. Ale pokud jsi tam dobrý, můžeš bojovat za to, abys dosáhl svého snu o MotoGP."

Juniorský systém provádí selekci už velmi brzy. Kdo se dostane na tuto úroveň, narazí už na nejlepší mladé jezdce z celého světa. Samotná rychlost už dávno nestačí. Výsledky, konzistence, fyzická příprava, mentální síla a v neposlední řadě schopnost zvládat tlak rozhodují o tom, kdo dosáhne na další stupeň.

Přesto Quiles odporuje představě, že je nutné začít nezbytně už v předškolním věku. Ptám se: "Co třeba dvanáctiletý nebo čtrnáctiletý kluk, který svůj talent objeví teprve v tomto věku? Je to už příliš pozdě?"

"Dnes je to samozřejmě velmi obtížné, konkurence je obrovská. Ale pokud máš talent, můžeš to dokázat. Neexistuje žádná hranice. Můžeš začít ve dvanácti nebo čtrnácti. Pokud jsi dobrý, máš na to talent a sílu, trénuješ každý den a tvrdě pracuješ, můžeš dosáhnout svého snu. Všechno je možné."

Talent tedy ano. Brzký start pomáhá. Ale bez práce to nejde. U samotného Quilese se mezi jeho ročníkem nováčka v Moto3 2025 a sezonou 2026 změnilo především jedno: přístup.

"Loni bylo pro mě všechno v pořádku. Byl jsem nováček a učil jsem se. Teď je to úplně jiné. Mám více zkušeností, a proto je i můj postoj jiný. Musím být chytřejší a přemýšlet nad každou akcí." Jako nováček si mohl dovolit tu a tam nějakou chybu. Dnes od sebe očekává víc.

"Dřív se mi mohla stát nějaká hloupá akce, protože jsem byl nováček a učil jsem se. Myslím, že mentalita je jednou z největších změn."

Jak strmá by tato křivka učení měla být, ukázalo letos právě další zranění klíční kosti. Po zlomenině při jeho pádu v Silverstone se Quiles po několika týdnech vrátil v Aragonu. Fyzicky byl podle vlastního odhadu ještě daleko od normálního stavu.

"V Aragonu jsem byl na zhruba 70 procentech. Byly to opravdu dva tvrdé týdny. Velmi často jsem chodil na fyzioterapii a snažil se dát klíční kost znovu dohromady. Ještě nebyla zahojená a neměl jsem moc síly."

Přesto tehdy vyhrál závod. Zranění přesto něco změnilo. Zejména při kvalifikaci od té doby chce Quiles podstupovat méně zbytečných rizik.

"Teď mám jiný přístup. Krok za krokem, nic zbytečně neuspěchat. Funguje to." To zpočátku zní jako klasický vývoj mladého jezdce: méně mladistvé nerozvážnosti, více kalkulu. Mistrovství světa se přece nevyhrává tím, že člověk riskuje krk v každém tréninku.

Quiles to v našem rozhovoru v pátek víkendu v Misanu formuloval velmi konkrétně. Se svým velkým náskokem v šampionátu už prý nemusí v každé jízdě riskovat všechno.

"Dřív jsem chtěl v každé jízdě riskovat. Teď jsem klidnější."

A co se stane v posledním kole závodu? Druhé místo, pohodlné vedení v šampionátu, soupeř přímo před ním - musí se opravdu ještě útočit?, ptám se.

I zde zněl Quiles překvapivě rozumně: "Záleží na tom, kdo je přede mnou a jak vypadá situace. Samozřejmě to zkusím. Ale pokud vidím, že je to opravdu riskantní a při předjížděcím manévru by mohlo dojít ke kontaktu nebo pádu, tak to neudělám."

O dva dny později následovala v Misanu praktická zkouška. David Almansa vedl Grand Prix prakticky od startu až do poslední zatáčky. Quiles zůstával za ním. Pro lídra šampionátu by druhé místo bylo vynikajícím výsledkem. Přesně ta situace, o které jsme mluvili v pátek.

Být rozumný. Vzít body. Zbytečně neriskovat.

Quiles udělal něco jiného. Zůstal na Almansovi až do konce, z poslední zatáčky si vzal dostatek rychlosti a na cílové rovince ho ještě předjel. Oba dělilo v cíli 0,021 sekundy. Nadšení v hospitalitě Asparu nemělo hranic, jaký to byl finiš!

Quiles si tím ale úplně neodporoval. Protože v tomtéž rozhovoru padla ještě jedna věta: "Normálně se snažím udělat vše pro vítězství."

O týden později na Red Bull Ringu byl tento obraz ještě zřetelnější. Tentokrát Quiles nepotřeboval fotofiniš. Almansa v Rakousku vedl, ale v osmém kole spadl. Quiles využil příležitosti a získal svoje deváté vítězství sezony. Po Aragonu a Misanu to bylo třetí vítězství v řadě od jeho návratu po zlomenině klíční kosti.

Tím se dnes už méně řeší otázka, jestli se Quiles může stát mistrem světa Moto3, ale spíš kdy padne rozhodnutí. Úplně vyřízeno to ale ještě není. Po Red Bull Ringu činí jeho náskok na Davida Almansu 131 bodů. Zbývá ještě sedm Grand Prix - Japonsko, Indonésie, Austrálie, Malajsie, Katar, Portugalsko a Valencie. Při maximálně 25 bodech na závod je tak ještě k mání 175 bodů. Quiles tedy může být matematicky ještě poražen.

Už při příštím závodě v Motegi by ovšem mohl tuto matematiku ukončit. Opustí-li Quiles Japonsko s náskokem alespoň 150 bodů, je mistrem světa jisté. Pokud tam například znovu zvítězí, musel by Almansa skončit nejhůře desátý, aby byl titul již rozhodnut.

Titul by byl vhodným zakončením jeho éry v Moto3, protože jeho budoucnost je už jasná. V roce 2027 Quiles společně s týmem CFMOTO Aspar postoupí do Moto2. Zůstává tak přesně v té struktuře, která ho provázela už v Moto3. Aspar před ním touto cestou z Moto3 do střední třídy dovedl mimo jiné Alberta Arenase, Izana Guevaru a Davida Alonsa.

Pro Quilese přichází přestup v zajímavém okamžiku. V roce 2027 dostane Moto2 nový závodní motor Triumph s přibližně o šest procent vyšším maximálním výkonem a větším točivým momentem. Motor bude navíc o dvě kila lehčí. Protože se mimo jiné mění uložení motoru a sání, musí i výrobci podvozků vyvinout nové motocykly. Ani zavedení piloti Moto2 tak jednoduše nenastoupí do nové sezony se svým známým materiálem.

Přesně to vidí Quiles spíš jako výhodu: "Pokud mění motocykly, může to být pro nás nováčky dokonce lepší. Jezdci, kteří už znají současnou motorku, se musí zvyknout na novou taky."

Nejvíc se ale těší na to, co v Moto3 přirozeně chybí: víc výkonu.

"Ten výkon. Myslím, že výkon bude to nejkrásnější. Brzdy, výkon a to, jak se motocykl chová s opotřebovanými pneumatikami. Mám rád, když motocykl pracuje a hýbe se." Už se na to připravuje i jezdecky. Moto3 je silně poznamenaná velkými skupinami a jízdou v závěsu. Quiles se naopak už od svých let v Talent Cupu vědomě snaží jezdit sám.

"Rád jezdím sám a pracuji na svém vlastním tempu. To z tebe dělá lepšího jezdce."

V Moto2 bude přesně tohle důležitější: méně sledovat, kdo ti dá závěs, víc se soustředit na vlastní tempo a vlastní linii. Quiles sám navíc věří, že by mu větší Moto2 mohla vyhovovat i fyzicky. Na jezdce Moto3 je relativně vysoký a při oznámení svého postupu vysvětlil, že by mu jeho dlouhé paže na větší motocyklu mohly pomoct. Především se ale nemůže dočkat, až Moto2 poprvé vyzkouší.

Možná právě v tom leží odpověď na původní otázku: Jak se stanu závodníkem?

Můžete začít ve čtyřech letech. Můžete jezdit mini-moto, absolvovat Talent Cupy a probojovat se přes JuniorGP a Rookies Cup nahoru. Musíte trénovat, učit se rozumět datům, zvládat tlak a někdy pochopit, že se mistrovství světa nevyhrává v každém tréninku.

Mladého jezdce lze naučit být rozumný.

Ale zůstat hladový a mít ten jeden reflex - v poslední zatáčce přece jen nechat plyn otevřený - to se pravděpodobně naučit nedá.