Honda WN7 test: tichá alpská raketa s elektrickým úderem

Honda u WN7 jednoduše nenašroubovala elektromotor do běžného konceptu motocyklu. 9,3 kWh akumulátor sedí výrazně uprostřed a zároveň plní nosnou funkci. Přední část a kyvná vidlice jsou propojeny přes bateriovou skříň, čímž se ušetří klasická konstrukce rámu. Motor je umístěn centrálně a pohání zadní kolo přes ozubený řemen.

Co se mi na tomto řešení líbí: okamžitě vysvětluje, proč je WN7 tak úzká. Zezadu je motocykl sotva širší než akumulátor a elektromotor. Jednostranná kyvná vidlice k tomu přidává vizuální bonus, který u Hondy rádi vidíme znovu a znovu. Kde je světlo, je i stín: tato štíhlá konstrukce vede k velmi úzkému sedlu, a to není jen úzké, ale i tvrdé.

S provozní hmotností 217 kg není WN7 žádné pírko. Ve stoje si ale toto číslo uvědomíte mnohem méně, než byste čekali, protože těžiště leží velmi nízko. Velký akumulátor sedí tam, kde to dává jízdně-dynamický smysl, a to citelně pomáhá při manipulaci a pomalých manévrech.

Za jízdy se Honda pohybuje zhruba na úrovni ostatních motocyklů této hmotnostní třídy. Elektromotor nemá velkou klikovou hřídel, která by se bránila zatáčení, zato s sebou nesete těžký akumulátor. V rychlých protisměrných zatáčkách proto ucítíte, že je potřeba síla, chcete-li WN7 rychle přehodit z jednoho náklonu do druhého. Není to tedy žádná kouzelná skříňka, ale je čistě vyvážená.

Při nasednutí působí WN7 nejprve překvapivě normálně. Žádné velké přizpůsobování, žádný sci-fi kokpit, žádný zcela cizí pocit ze sezení. Řídítka jsou však umístěna o něco dál, díky čemuž je poloha sportovnější. Úhel kolene je o něco ostřejší, ale zůstává v rozmezí, které je přijatelné i pro delší úseky.

Výška sedla 800 mm dělá motocykl přístupným. Menší jezdci se z toho budou radovat, protože ve stoje rychle najdou důvěru. Zejména u motocyklu s hmotností 217 kg je to důležité. Limitujícím faktorem není ani tak výška sedla, jako spíše sedlo samotné. Je tvrdé, velmi úzké a na delších úsecích citelně ubírá komfort.

Honda vpředu montuje invertovanou (upside-down) vidlici Showa, vzadu pracuje monoshock tlumič s nastavitelným počátečním stlačením pružiny. Vpředu je málo možností nastavení, zůstává se u standardní vidlice. Dojmem z jízdy působí podvozek sportovně a přímočaře, ale není vyladěn na maximální komfort.

Kdo se s WN7 žene svižněji přes horské silnice, dostane motocykl, který vzbuzuje velkou důvěru v pneumatiky i podvozek. Zpětná vazba je čistá, trakci lze dobře vycítit a nastavení umožňuje svižné tempo. Cena za to je jasná: v kombinaci s tvrdým sedlem se Honda na špatných silnicích nestane pohodlným kočárem. Zde by Honda mohla v budoucnu zapracovat na o něco pohodlnějším sedle nebo jemnějším základním nastavení.

U zadní pneumatiky sází Honda na štíhlý rozměr. 150 mm široká zadní pneumatika pomáhá s tématem dojezdu a v zásadě zapadá do úzkého konceptu. Opticky ale podle mého vkusu působí téměř příliš útle. Zezadu šířka spíše připomíná mohutnou přední pneumatiku než záď motocyklu, který od nuly nabízí 100 Nm.

Jízdně-dynamicky poskytuje pneumatika důvěru, tady není co vytknout. Ale právě pohled zezadu by s trochu větší šířkou zřetelně získal. Rozvor 1 480 mm, stopa 99 mm a konvenčně působící geometrie ukazují, že Honda postavila WN7 navzdory elektropohonu nikoli jako jízdně-dynamický experiment. Motocykl má působit důvěryhodně, a přesně to také dělá.

Nejdůležitějším bodem je samozřejmě pohon. S maximálním výkonem 68 koní se WN7 pohybuje na úrovni, kterou sama Honda řadí směrem ke třídě 600. Rozhodující však není počet koní, ale krouticí moment. 100 Nm je k dispozici od nuly, a to je cítit při každém akcelerování.

Do 100 km/h sprintuje Honda opravdu razantně dopředu. Jen málokterý spalovací motor se dokáže z místa posunout tak samozřejmě a bez mechanického divadla. Nad 100 km/h se WN7 stává líným a ve srovnání s klasickým spalovacím motorem ztrácí trochu na razanci. Na silnici se ale každodenní realita odehrává z 90 procent přesně tam, kde má tento elektropohon své přednosti: dole a uprostřed.

Co se mi obzvlášť líbilo, je dávkovatelnost pohonu. Elektromotor nezajišťuje jen akceleraci, ale prostřednictvím rekuperace i brzdný účinek. Tuto motorovou brzdu lze za jízdy nastavit pomocí tlačítek plus a mínus. Pokud sjezd není příliš strmý, lze zpoždění nastavit tak, že konvenční brzda je téměř nepotřebná.

Přechod mezi zpomalováním a zrychlováním funguje křišťálově jasně a precizně. Žádný trhavý přechod zátěže, žádné mechanické škubání z hnacího ústrojí, žádné sahání po spojce, protože žádná neexistuje. Právě v náklonu to dává velmi mnoho důvěry. Jezdec může nechat ruce na madlech a čistě řídit linii přes plynovou rukojeť a rekuperaci. To je jeden z bodů, kde elektropohon nepůsobí jen jinak, ale skutečně lépe.

Jak dobře nízké těžiště a čistá dávkovatelnost WN7 fungují, se obzvlášť zřetelně ukázalo při soutěži Moto-Gymkhana na Newchurch Summit. Na úzkém parkuru s houpacím prknem, slalomem, osmičkou a cílovým brzděním museli amatérští jezdci pohybovat elektrickou Hondou na nejtěsnějším prostoru co nejrychleji a bezchybně. Právě při pomalých změnách směru, u zámku řízení a při precizním dávkování výkonu ukázala WN7 své přednosti. Účastníci si na motocykl zvykli během několika minut, s každým kolem byli rychlejší a zlepšili časy z počátečních zhruba 50 na něco přes 30 sekund. Tím Honda prokázala nejen na horské silnici, ale i mezi kužely, že její přímo ovladatelný elektropohon, hravá ovladatelnost a nízké těžiště tvoří opravdu silnou kombinaci.

Pro tento test jsme se vydali do oblasti kolem Neukirchen am Großvenediger. Tato salcburská obec se stala hotspotem motocyklové scény. Již více než 20 let se zde konají skvělé motocyklové festivaly a lze si užít hory, zatáčky a pohostinnost. Od roku 2026 je 1000PS na palubě jako spolupořadatel akce Newchurch Summit. Na místě se těšíme na společné motocyklové výlety s naší komunitou a kolegy z 1000PS. Vše o Newchurch Summit 2026 zde:

• Video z akce: https://www.youtube.com/watch?v=rd3a3SQ5tQc
• Fotografie z Newchurch Summit 2026
• Newchurch Summit 2027 (Poznamenejte si datum: 17. až 20. června!)

Motocykl bez zvukové kulisy je pro mnoho dětí spalovacích motorů zprvu těžko stravitelný. I pro mě k zážitku normálně patří určitý zvuk motoru. WN7 ale ukazuje, že to může fungovat i jinak. Na malých silnicích mimo hlavní tahy najednou vnímáte mnohem více z okolí.

Silně to připomíná horské kolo s téměř 70 koňmi. Projíždíte obcemi, slyšíte mluvit lidi, vnímáte krajinu intenzivněji a akusticky téměř nevzbuzujete pozornost. Právě na trasách, kde hluk stále více nabývá na významu, může být takový koncept skutečným otvíračem dveří. Ne proto, že by emocionálně nahradil spalovací motor, ale proto, že vytváří nový druh zážitku z jízdy na motocyklu.

Honda nenechala tichý projev náhodě. Ozubený řemen je zde zajímavý nejen z hlediska údržby nebo konstrukce, ale především akusticky. Řetěz dělá výrazně více hluku, než si na spalovacím motoru běžně uvědomujeme. Na zkušebně si to člověk uvědomí až tehdy, když je motor vypnutý a jen kolo dobíhá.

U WN7 zůstává za jízdy v podstatě jen lehké bzučení z vnitřní převodovky. Nejsou zde žádné rychlostní stupně, pouze převod. Díky tomu se najednou stává důležitější přilba, protože zvuky větru se stávají nejhlasnější komponentou. Opět jsme se poučili: Když je motocykl téměř tichý, zbytek výbavy je akusticky nemilosrdně upřímný.

Vedle rekuperace a motorové brzdy je zde samozřejmě i konvenční brzdový systém s ABS. Přední brzdové kotouče měří 296 mm a svým rozměrem by měly v zásadě vyhovovat. Dojmem z jízdy by ale brzda mohla přitahovat o něco silněji. Jiné motocykly působí na páce agresivněji a efektivněji.

Honda evidentně nekoncipovala WN7 jako přístroj na poslední rýhu. Na silnici brzda stačí, ale kdo jezdí sportovněji, přeje si více kousavosti. Konkrétní náprava by byla nasnadě: přilnavější brzdové destičky by mohly přednímu systému dát více počátečního zpoždění, aniž by hned zpochybnily celý systém.

Detail, který v každodenním provozu přináší více, než by se mohlo z prospektu zdát, je zpátečka. Protože elektromotor v zásadě může pracovat v obou směrech, lze WN7 pomalu pohybovat i dozadu. Zastavíte-li se nevýhodně na sjezdu, nemusíte 217 kg tlačit zpět čistě svalovou silou.

Takové pomůcky pro manipulaci známe z velkých turistických motocyklů jako Gold Wing. U elektropohonu se to dá realizovat výrazně jednodušeji. Právě proto, že Honda navzdory nízkému těžišti není lehký motocykl, tato funkce dobře zapadá do celkového konceptu.

Nabíjí se přes konektor typu 2, který se nachází za klapkou v místě klasického víčka nádrže. Při rychlém nabíjení zvládne WN7 rozsah z 20 na 80 procent přibližně za 30 minut. Poté je opět k dispozici zhruba 100 km. Na domácí zásuvce trvá plné nabití podle testovacího dojmu asi 4,5 hodiny.

Tím je jasné, kde leží hranice. V závislosti na stylu jízdy je reálných 100 až 140 km, poté je opět potřeba možnost nabíjení. Kdo může nabíjet doma a bydlí v příměstské oblasti, dostane velmi konzistentní koncept mobility. Na výletě je třeba plánovat. WN7 dělá velké pokroky oproti dřívějším elektromotocyklům, ale nedokáže zázračně odstranit potřebu nabíjecí infrastruktury.

Přilba Arai Quantic

Při testu byla použita přilba Arai Quantic. Právě na téměř tiché Honda WN7 se zvuky větru a komfort nošení dostaly více do popředí než u klasického spalovacího motocyklu. Přilba tak hrála během delších úseků obzvlášť důležitou roli.

Motocyklové oblečení od RST

Motocyklové oblečení pro test pocházelo od RST. Doprovázelo nás jak na alpských horských silnicích, tak při pomalých a precizních jízdních manévrech na parkuru Moto-Gymkhana, a pokrylo tak různorodé nároky testovacího nasazení.

Batohy Westwind Moto

Pro přepravu kamerového vybavení a další výbavy jsme použili batohy od Westwind Moto. Zejména při vícedenním testovacím nasazení byly praktickým řešením, jak vzít potřebné vybavení kompaktně přímo na motocykl.

WN7 neoslovuje jen klasické motorkáře. Zejména lidé, kteří už jezdí na elektrickém horském kole nebo přemýšlejí o městské mobilitě jinak, reagují na koncept se zvědavostí. Na některých trzích existuje i verze s výkonem 15 koní, která může být zajímavá pro jezdce s řidičským průkazem na auto a odpovídajícím oprávněním pro 125 kubíky.

Pro centra měst s přísnějšími pravidly proti lokálním emisím je takový motocykl také dobře vybaven. Žádné lokální emise škodlivin, téměř žádná hluková zátěž, a přesto skutečný pocit z jízdy na motocyklu. Vstupní cena zůstává s 14 990 € vysoká. WN7 tak jistě není nejlevnějším řešením, ale zároveň nepřijíždí s levnou technikou.