Triumph Tracker 400 vs. Royal Enfield Guerrilla 450

Modelem Tracker 400 rozšiřuje Triumph svou úspěšnou platformu 400 o čtvrtou variantu a staví po bok motocykl, který byl důsledně navržen s ohledem na jízdní dynamiku. Royal Enfield jde s modelem Guerrilla 450 zcela odlišnou cestou. Její jednoválcový motor Sherpa sice pochází přímo z přesvědčivé Himalayan 450, místo adventure genů zde ale stojí v popředí praktičnost pro každý den a nekomplikovaná radost z jízdy. Oba motocykly se pohybují přímo uprostřed tvrdě konkurenčního segmentu A2, mají výkon kolem 40 koní, váží pod 190 kilogramů a stojí výrazně méně než 7 000 eur. Na první pohled se tedy zdá, že jde o souboj vyrovnaných soupeřů. Na silnicích kolem Neukirchen am Großvenediger, dějiště motocyklového festivalu „Newchurch Summit“, se však ukazují dva zcela odlišné charaktery.

Už při pohledu na stojící motocykl je jasné, že oba výrobci kladou důraz na odlišné priority. Triumph působí jako odlitý z jednoho kusu a splňuje dokonce prémiové nároky. Čisté svary, kvalitně nalakované doplňkové díly a kvalita materiálů, která v této třídě nastavuje laťku, vyvolávají téměř dojem výrazně dražšího motocyklu. Zejména kompletně černě laděné komponenty, kompaktní třináctilitrová nádrž, tabulky se startovními čísly a vysoko vedený dvojitý výfuk propůjčují Trackeru osobitý vzhled. Přestože vychází ze známé platformy 400, v žádném případě nepůsobí jako lehce upravená Speed 400, ale má vlastní, jasně vyhraněnou identitu. Guerrilla 450 se naopak drží sympaticky nekomplikovaného retro přístupu. Kulatý světlomet, klasická nádrž a jednoduché linie sice připomínají tradiční naked bikes, moderní TFT displej a LED osvětlení ale zároveň dodávají soudobý dojem. Zpracování je za tuto cenu naprosto přesvědčivé a Royal Enfield tím udělal obrovský krok vpřed, na finiš Triumphu si však úplně nesáhne. Především u jednoduchých brzdových a spojkových pák nebo některých plastových dílů je znát, že Royal Enfield důsledně hlídal atraktivní prodejní cenu.

Sotva usednete na oba motocykly, okamžitě ucítíte odlišné filozofie. Guerrilla přijímá svého jezdce vyloženě uvolněně. S pouhými 780 milimetry výšky sedla patří mezi nejnižší motocykly ve své třídě. Široké řídítka příjemně leží v rukou, úhel kolene zůstává volný a úzká střední část stroje zajišťuje jistý postoj i menším jezdcům. Právě v městském provozu okamžitě vzbuzuje důvěru. Tracker jde zcela jinou cestou. Triumph umístil řídítka oproti Speed 400 o zhruba 13 centimetrů níž a zároveň je rozšířil. Nožní opěrky se výrazně posunuly dozadu a nahoru. Jezdec tak sedí na motocyklu mnohem aktivněji. Více hmotnosti spočívá na předním kole, což zpočátku působí trochu sportovněji, ale na klikatých okresních silnicích se to nejpozději vyplatí. Přední kolo poskytuje více zpětné vazby a jezdec se cítí silněji zapojen do dění při jízdě. Přesto zůstává Tracker překvapivě praktický pro každodenní použití. Výška sedla 805 milimetrů zní zpočátku vyšší, díky úzkému sedlu se ale kontakt se zemí daří bez problémů. I delší úseky lze zvládnout bez obtíží, přestože Guerrilla celkově nabízí uvolněnější, téměř cruiserovskou jezdeckou pozici.

Ačkoliv oba motocykly nabízejí nominálně téměř identické výkonové hodnoty, jejich motory nemohou působit odlišněji. Motor Sherpa-450 Royal Enfieldu čerpá ze 452 kubických centimetrů 40 koní a 40 newtonmetrů. Jeho síla jednoznačně leží ve spodním a středním rozsahu otáček. Už těsně nad volnoběhem běží jednoválec čistě a bez záškubů. V praxi to znamená uvolněné plachtění bez neustálého řazení. Právě v městském provozu nebo na klikatých okresních silnicích lze Guerrillu pohodlně ovládat jako lenoch, tedy s minimem řazení. Teprve ve vyšších otáčkách motor trochu ztrácí na síle. Nikdy jezdce nenutí jet převodový stupeň na vysoké otáčky, spíše vyzařuje klid. Zcela jinak se prezentuje 398kubíkový jednoválec Triumphu. Díky nové vačkové hřídeli a upraveným časováním ventilů byl jeho charakter cíleně zostřen. Špičkový výkon sice rovněž stoupá „jen“ na 42 koní, rozhodující je ale způsob, jakým se výkon rozvíjí. Motor spontánněji reaguje na plyn, znatelně ochotněji stoupá v otáčkách a nabádá jezdce, aby jednotlivé rychlostní stupně jel na vysoké otáčky déle. Zatímco Royal Enfield motivuje k brzkému přeřazení nahoru, Triumph chce být vytáčen do vysokých otáček. V přímém srovnání působí Guerrilla z úzkých prudkých zatáček silněji, zatímco Tracker zrychluje živěji a sportovněji. Žádný z obou motorů nemá výkonu nadbytek, právě v tom ale spočívá jejich kouzlo: oba lze pohybovat téměř trvale na limitu, aniž by jezdce přetěžovaly. I u převodovek podávají oba výrobci přesvědčivý výkon. Royal Enfield řadí vyloženě měkce, Triumph o něco ostřeji a mechaničtěji. Asistenta řazení ale u obou soupeřů v tomto srovnávacím testu hledáte marně. Obě spojky naopak pracují příjemně lehce a dělají z městského provozu hračku i bez dřevorubeckých rukávů.

Rozdíly plynule pokračují i v podvozku. Guerrilla nejprve překvapí překvapivě komfortním základním nastavením. Kanálové poklopy a špatné úseky asfaltu většinou solidně odfiltruje, aniž by přitom působila houbovitě. Právě na špatných okresních silnicích nebo v městském každodenním provozu působí motocykl vyloženě klidně, nebýt trochu poddimenzované vidlice, která občas způsobuje neklid v náklonu. Triumph naopak sází na výrazně tužší nastavení. To ale v žádném případě neznamená nedostatek komfortu. Malé nerovnosti podvozek citlivě vstřebává, celkově ale poskytuje podstatně více zpětné vazby. Zejména při rychlých změnách směru nebo tvrdém přibrzďování zůstává Tracker klidnější a poskytuje výrazně více důvěry v přední kolo. K tomu se přidává výhoda hmotnosti. S pouhými 173 kilogramy provozní hmotnosti váží Triumph zhruba o jedenáct kilogramů méně než Guerrilla. Na papíře zní tento rozdíl nevýrazně, v praxi ale Tracker působí výrazně lehčeji. Hravě padá do náklonu, na řídítkách vyžaduje jen minimum síly a mění linii téměř intuitivně. Guerrilla zůstává sice rovněž příjemně hbitá, v přímém srovnání ale působí trochu usedleji a klidněji.

Nejpozději na klikaté okresní silnici je jasné, že Triumph a Royal Enfield chápou téma radosti z jízdy zcela odlišně. Guerrilla 450 přesvědčuje svou vyvážeností. Od jezdce vyžaduje jen minimum přivykání a už po několika kilometrech poskytuje důvěrně známý pocit. Jednoválec Sherpa ze středních otáček silně přidává, podvozek s komfortním nastavením spolehlivě žehlí nerovnosti a neutrální geometrie zajišťuje předvídatelné zatáčení. Právě na měnícím se povrchu vozovky zůstává Royal Enfield příjemně klidný. Triumph naopak sází na výrazně aktivnější přístup. Už při prvním zatočení je patrné, jak přímo reaguje na řídicí impulzy. Níže posazená řídítka, dozadu posunuté nožní opěrky a jezdecká pozice více orientovaná na přední kolo zajišťují, že jezdec s motocyklem pracuje mnohem intenzivněji. Tracker nevyžaduje více dovedností, poskytuje ale výrazně více zpětné vazby. Zejména při přibrzďování v zatáčce zůstává přední kolo naprosto srozumitelné, zatímco v náklonu se motocykl dá přesně udržet na zvolené linii. Výhoda hmotnosti tento dojem dále umocňuje. Jedenáct kilogramů nezní na datovém listu dramaticky, v přímém srovnání ale Tracker působí téměř o třídu lehčeji. Změny směru se daří hravě, úzké prudké zatáčky ztrácejí svou hrůzu a i spontánní korekce linie stojí jen minimum síly. Tím vzniká zajímavý rozdíl: Guerrilla jezdí vyloženě pohodlně, Tracker naproti tomu vyvolává závislost. S ním automaticky hledáte další kombinaci zatáček, brzdíte trochu později, zatáčíte trochu rozhodněji a dříve opět přidáváte plyn. Ne proto, že by byl výrazně rychlejší, ale protože jezdci poskytuje o špetku více důvěry.

Brzdový systém Royal Enfieldu spolehlivě brzdí a nabízí dostatečné rezervy pro svou výkonovou třídu. Páka ale vyžaduje trochu více síly v ruce, než nastoupí solidní zpoždění. To rozhodně není špatné, spíše to ale vyvolává dojem komfortně naladěné, pro začátečníky přívětivé každodenní brzdy než sportovní kotvy. Brzdový systém ByBre na Triumphu naproti tomu působí přímočařeji. Tlakový bod a dávkovatelnost přesvědčí na první dobrou a skvěle harmonizují s precizní přední partií. Právě na klikatých úsecích tak vzniká souladný celkový balíček. Tracker poskytuje více důvěry při pozdním přibrzďování, aniž by přitom byl nervózní nebo přehnaně kousavý.

V každodenním nasazení se obraz částečně obrací. Nízká výška sedla pouhých 780 milimetrů, uvolněná ergonomie a hladká charakteristika motoru dělají z Guerrilly vyloženě nekomplikovaného společníka. Právě v hustém městském provozu ukazuje své přednosti. Spojka a převodovka pracují lehce, motor bere plyn čistě už od nízkých otáček a i vývin tepla zůstává i při letních teplotách příjemně nízký. Komfortní podvozek suverénně vstřebává výmoly a dále zvyšuje jezdecký komfort. Sportovnější úhel kolene Triumphu a jezdecká pozice více orientovaná dopředu vyžadují naopak trochu více aktivity, v každodenním provozu ale zůstávají překvapivě snesitelné. Nízká hmotnost usnadňuje manévrování a těsné otáčení, zatímco štíhlá silueta rovněž bez problémů projíždí hustým provozem. Kdo převážně dojíždí nebo denně jezdí centrem města, se přesto na Royal Enfieldu bude cítit doma o něco rychleji. Triumph vyžaduje o něco delší dobu přivykání.

Přes všechny rozdíly spojuje oba motocykly jedna společná vlastnost: dlouhé dálniční úseky nepatří mezi jejich parádní disciplíny. Guerrilla suverénně udrží cestovní rychlost kolem 130 km/h a přitom zůstává potěšitelně stabilní. Se zvyšující se rychlostí ale znatelně přibývají pro jednoválce typické vibrace. Pro příležitostné dálniční úseky to zcela stačí, hodiny trvající cesty se ale rychle stanou náročnými. Ani Triumph se na dálnici necítí zcela doma. Jeho čile otáčející se motor musí pro vysoké tempo pracovat intenzivněji, čímž rovněž vznikají znatelné vibrace na řídítkách a nožních opěrkách. K tomu se přidává prakticky neexistující ochrana před větrem, která jezdce dodatečně zatěžuje. Oba stroje se chápou primárně jako motocykly pro okresní silnice a město – a právě tam se cítí nejlépe.

Pokud jde o výbavu, bod jasně putuje k Royal Enfieldu. Moderní TFT displej Guerrilly působí hodnotně, nabízí konektivitu se smartphonem a umožňuje dokonce navigaci přes Google Maps přímo v přístrojové desce. K tomu se přidává USB-C konektor, Ride-by-Wire a režimy jízdy – výbavové prvky, které v této cenové třídě rozhodně nejsou samozřejmostí. Triumph zůstává záměrně puristický. Klasický kulatý tachometr skvěle sedí ke stylu Trackeru a přesvědčí výbornou čitelností, v přímém srovnání ale působí zjevně jednodušeji. ABS, vypínatelná kontrola trakce, LED osvětlení a USB konektor pokrývají nejdůležitější funkce, na režimy jízdy nebo konektivitu Triumph vědomě rezignuje. Zajímavé je, že tyto doplňky během jízdy téměř nechybí. Tracker se důsledně soustředí na podstatné a ani se nesnaží zaujmout technikou. Poměr ceny a výkonu Cenově jsou si oba motocykly blíže, než by se dalo na první pohled čekat. Royal Enfield Guerrilla 450 startuje v Německu už na zhruba 5 700 eurech (Rakousko 6 300 eur), a patří tak k nejlevnějším motocyklům své výkonové třídy. Za to kupující získává nejen silný jednoválec, ale i překvapivě bohatou výbavu. Triumph Tracker 400 stojí zhruba 6 245 eur v Německu, respektive 6 895 eur v Rakousku. Příplatek oproti Royal Enfieldu je znatelný, dá se ale docela dobře vysvětlit kvalitnějším zpracováním, nižší hmotností a jízdně dynamičtějším naladěním.

Přestože jsou si oba motocykly na papíře překvapivě podobné, oslovují odlišné typy jezdců. Royal Enfield Guerrilla 450 je uvolněný all-rounder. Kombinuje pružný motor s komfortní ergonomií, vyváženým podvozkem a moderní výbavou v motocyklu, který prakticky každému okamžitě vzbudí důvěru. Právě začátečníci, dojíždějící nebo jezdci hledající nekomplikovanou radost z jízdy zde najdou nesmírně atraktivní celkový balíček s vynikajícím poměrem ceny a výkonu. Triumph Tracker 400 se naopak obrací na jezdce, kteří vědomě vyhledávají zatáčky. Působí lehčeji, než by data napovídala, poskytuje vynikající zpětnou vazbu a nadchne přesností, která v této objemové třídě rozhodně není samozřejmostí. Čileji otáčející se motor, aktivnější ergonomie a kvalitní zpracování mu propůjčují výrazně sportovnější charakter. Nakonec tedy nerozhoduje ani tak výkon motoru, jako spíš osobní jízdní filozofie. Kdo chce být na cestách co nejuvolněnější a klade důraz na komfort i moderní výbavu, bude s Guerrillou 450 šťastný. Kdo naopak chce vychutnávat každou zatáčku a hledá lehkonohý motocykl s vynikajícím jízdním pocitem, najde v Trackeru 400 jeden z jízdně nejaktivnějších naked bikes kategorie A2 na trhu. Oba roadstery přesvědčivě dokazují, že radost z jízdy už dávno nezávisí na 100 koních nebo komplexní elektronice. Royal Enfield zpříjemňuje každodenní provoz, Triumph zase okresní silnici. A právě proto mají oba naprosto oprávněnou existenci.