Honda VFR800X Crossrunner 2011

Je těžké uvěřit, že už je to 14 let, co jsem poprvé narazil na Hondu Crossrunner. V dubnu 2011 jsem přistál na Mallorce s různými očekáváními. První tiskové fotografie mě učinily skeptickým – na papíře nové koncepce Hondy vypadala trochu neohrabaně a těžkopádně. Ale jak to tak bývá: první dojem klame. Když jsem motorku spatřil na parkovišti našeho základního tábora zalitou středomořským ranním sluncem, věci vypadaly jinak. Štíhlejší, elegantnější, harmoničtější. Pouze z šikmého předního pohledu zůstala optika nezvyklá – cena za to, že designéři museli do tohoto nového crossover konceptu vměstnat skutečný V4 motor. Honda tehdy zvolila pragmatický přístup. Žádné marketingové fráze, žádný legendární modelový příběh, na který by se dalo odkazovat – pouze výsledek střízlivého průzkumu trhu. Mělo to být prostě motorka, která pokrývá mnoho účelů najednou. Univerzální stroj pro ty, kteří nemají luxus mít pro každou příležitost jinou motorku z garáže. Tato upřímnost mě už tehdy fascinovala. Co mě však nejen ohromilo, ale přímo překvapilo, byl motor. Tento na papíře s 102 koňmi nijak výjimečný V4 se na klikatých cestách Mallorcy ukázal jako emocionální vrchol. Srdcervoucí, jak motor křičel v horských krajinách, s otáčkovým pásmem, které sahalo od úplně dole až po závratných 12 000 ot/min. V třídě vozidel, kde převažují jednoválce nebo dvojválce, tento kultivovaný čtyřválec zcela vyčníval – v tom nejlepším smyslu slova.

Co mi z toho testu zůstalo v paměti dodnes, byla pozoruhodná rovnováha motorky. Inženýři Hondy tehdy provedli 120 testů v aerodynamickém tunelu a investovali nespočet hodin do ladění podvozku a ergonomie. Výsledek přesvědčil: Crossrunner nebyl ani vratký, ani těžkopádný, ale přesně v tom zlatém středu, který dodává důvěru a také dělá zkušené jezdce rychlými. Tehdy jsme hodiny jezdili po rozmanitých silnicích Mallorcy – úzkými vesnicemi, po klikatých horských silnicích, podél pobřeží. Všude zanechal Crossrunner suverénní dojem. Kombinovaný brzdový systém s ABS, odpružení dobře naladěné pro evropské podmínky a zvládnutelná jízdní pozice – to vše vytvářelo pocit promyšlené, vyvážené motorky. Nic spektakulárního, ale solidní a spolehlivá ve všech situacích. Samozřejmě existovaly i kritické body: otáčkoměr byl za slunečního svitu těžko čitelný, předpětí zadní pružiny se dalo nastavit jen obtížně pomocí hákového klíče a po delších trasách byl znát trochu úzký úhel kolen. Ale všechny tyto drobnosti nemohly pokazit pozitivní celkový dojem: Honda vytvořila všestranného univerzála, který dovedně zaplnil svou mezeru mezi sportem, turistikou a každodenním životem.

Když jsem nedávno znovu narazil na fotografie z mého tehdejšího testu na Mallorce, ptal jsem se sám sebe: Co se vlastně stalo s Crossrunnerem? Jak si vedl během let? Abych našel odpovědi, ponořil jsem se hluboko do naší online komunity – a byl jsem překvapen, kolik věrných fanoušků tento podceňovaný motocykl má dodnes. Konsenzus, který se objevuje v komentářích, je stálost první generace (2011-2014). "Můj Crossrunner má nyní najeto 120 000 km a stále běží jako první den," píše jeden majitel na fóru 1000PS. Zdá se, že V4 motor je téměř nezničitelný, což vzhledem k jeho původu z osvědčeného modelu VFR800 není překvapivé. Poškození motoru jsou prakticky neznámá, pokud jsou dodržovány předepsané servisní intervaly. Zajímavé je, že mnoho majitelů si své Crossrunnery ponechalo po mnoho let – což je znakem toho, že koncept skutečně fungoval. Tato všestrannost, spojená s proslulou spolehlivostí Hondy, přinesla modelu věrnou základnu fanoušků. Facelift z roku 2015 (často označovaný jako druhá generace) přinesl několik významných vylepšení: více výkonu, rafinovanější podvozek, lepší ergonomii a modernější vzhled. Mnoho členů komunity vidí tuto aktualizaci jako úspěšnou evoluci, která zachovala původní silné stránky a odstranila slabiny.

Pokud jde o slabiny: Jaké problémy se objevily během 14 let praktického použití? Konsenzus z různých fór a odborných zpráv maluje převážně pozitivní obraz, ale odhaluje také několik typických slabin, které by potenciální kupci ojetých vozidel měli znát. U první generace (2011-2014) majitelé občas hlásí problémy se statorem, součástí alternátoru zodpovědnou za napájení. Ranním příznakem je postupně slábnoucí baterie. Oprava není příliš složitá, ale vyžaduje několik hodin práce – a měla by být provedena při prvních známkách problému.

Další zvláštností, které jsem si tehdy nevšiml, ale dlouhodobí majitelé ji často zmiňují, je systém VTEC motoru. Ten se přepíná při přibližně 7000 ot/min ze dvou na čtyři ventily na válec, což vede k výraznému nárůstu výkonu. V každodenním provozu někteří jezdci tento přechod vnímají jako náhlý. V komunitě se vyvinula různá řešení pro „změkčení“, od jednoduchého přizpůsobení vstřikování až po speciální mapování.

Brzdy byly v prvních letech často kritizovány – nikoli pro nedostatek brzdné síly, ale kvůli CBS spojení (kombinovaný brzdový systém), které někteří jezdci považovali za příliš dominantní. Honda tento zpětný vazbu zohlednila při pozdějších úpravách modelu a doladila nastavení citlivěji.

Pokud jde o údržbu, je Crossrunner typickým produktem Hondy: spolehlivý, ale s některými konstrukčními zvláštnostmi. Kontrola vůle ventilů každých 24 000 km je časově náročná a tedy relativně drahá – někteří majitelé ji však kvůli extrémně dlouhé životnosti ventilů a sedel ventilů částečně vynechávají nebo provádějí v delších intervalech.

Kdo si dnes chce pořídit ojetý Crossrunner, najde zajímavou nabídku. První generace (2011-2014) se mezitím stala cenově dostupným tajným tipem. Dobře udržované kusy s 50 000-80 000 km jsou k dispozici od přibližně 5 000 eur – atraktivní cena za tak všestranný a spolehlivý motocykl. Druhá generace (od roku 2015) si drží svou hodnotu výrazně lépe; zde ceny začínají na přibližně 7 500 eur a u novějších modelů s málo najetými kilometry mohou dosáhnout až 10 000 eur.

Dostupnost je celkově dobrá. Pohled do inzerátů ukazuje, že zejména dobře udržované kusy s kompletní historií údržby a několika předchozími majiteli jsou často rychle prodány.

Na co byste měli při koupi dávat pozor? Kromě obvyklých podezřelých (historie údržby, stav opotřebení řetězu, pneumatik a brzd) existuje několik specifických kontrolních bodů pro model. U první generace by měl být zkontrolován již zmíněný stav statoru – nejlépe pomocí testu baterie při běžícím motoru. U systému VTEC je třeba dbát na hladký přechod při přibližně 7 000 ot/min.

Dalším důležitým aspektem je kontrola zadního tlumiče. Při vyšších nájezdech může docházet k úniku oleje. Také úzký úhel kolen, který jsem již kritizoval v původním testu, je bod, který by potenciální kupci měli rozhodně vyzkoušet na delší zkušební jízdě – zejména vyšší jezdci by zde mohli mít problémy.

Když se dnes, 14 let po svém prvním setkání s Hondou Crossrunner, ohlédnu zpět, jsem ohromen prozíravostí inženýrů Hondy. Co se tehdy jevilo jako zvláštní hybrid mezi zavedenými kategoriemi, se ukázalo být vizionářským. Dnes najdeme „Crossover“ motocykly ve všech kubaturách – Kawasaki Versys, Yamaha Tracer nebo BMW F 900 XR všechny následují základní koncept, který Honda s Crossrunnerem zavedla.

Co dělá Hondu i dnes jedinečnou, je její charakteristický V4 motor ve třídě, která je jinak ovládána řadovými a dvouválcovými motory. Tento motor poskytuje jízdní zážitek, který mnoho současných modelů, optimalizovaných pro efektivitu a emise, již nabídnout nemůže.

Z dnešního pohledu bych Crossrunner doporučil těm, kteří hledají všestranný, spolehlivý motocykl pro každodenní použití, aniž by se chtěli vzdát charakteru a emocionálního zážitku z jízdy. Zejména druhá generace nabízí se svým vylepšeným výkonem a zdokonaleným podvozkem kompletní balíček, který se nemusí skrývat ani před aktuálními modely.

Zkušenosti komunity v podstatě potvrzují můj tehdejší názor: Crossrunner není motocykl pro extremisty – ani pro nadšence závodních tratí, ani pro offroadové dobrodruhy. Je to motocykl pro každodenní použití, pro víkendové výlety, pro dovolené s bagáží. A právě v tomto všestranném spektru použití stále dnes uplatňuje své silné stránky.

Když se vrátím k mému testu na Mallorce, pamatuji si zejména ten okamžik, kdy jsem poprvé vyhnal V4 do vysokých otáček a zároveň zažil ovladatelnost podvozku v úzkých serpentinách – tento kontrast mezi sportovním motorem a pohodlnou, ovladatelnou jízdní pozicí tvořil zvláštní kouzlo Crossrunneru. A právě toto kouzlo se zdá být dodnes nezlomené, jak dokazují mnohé nadšené reporty majitelů.

Crossrunner možná nikdy nedosáhl kultovního statusu jako Africa Twin nebo Fireblade. Ale ukázal se být tím, co Honda tehdy slibovala: Spolehlivým, všestranným společníkem pro každodenní život – s tím extra charakterem, který dělá rozdíl mezi pouhým dopravním prostředkem a motocyklem, na kterém i po letech rádi jezdíte【76:0†source】.