Test Aprilia Tuono 457 2025

Nazdar, Tuono 457 nás při prezentaci ve vnitrozemí Benátek příjemně překvapila. Pár testerů, kteří už loni měli možnost vyzkoušet RS 457, tušilo, co je čeká, ale drtivá většina party byla prostě v úžasu, jak sportovně se dá tahle nahá sestra ovládat. 457 je mnohem víc než jen výplň mezery v modelové řadě, jak by se dalo pragmaticky uvažovat: Aprilia teď má ke každé RS (125, 457, 660, 1100) i Tuono. Otázka, kterou si mnozí kladli předem – proč vlastně potřebujeme A2 Tuono, když se dá stejně škrtit 660ka – po testu už nikdo nepokládal. 457 je totiž tak dokonale vyladěná pro třídu 48 koní, že žádný větší stroj s knebelem proti ní nic nezmůže. A navíc je výrazně levnější.

Dvojválec je ve sportovním smyslu samozřejmě každému jednoválci nadřazený, protože je konstrukčně čilejší a méně drsný. Motor tak nevnáší do podvozku žádný neklid a probouzí chuť po rychlé jízdě. Možná překvapením bylo, že i v šestém rychlostním stupni neměl malý motor problém plynule a bez trhání klouzat městem při 2 000 otáčkách za minutu, a pak na výjezdu z obce bez zaškobrtnutí přijal plyn a rozvinul plnou sílu. Vibrace byly citelné až v oblasti 9 000 otáček, a to takové, které byste nechtěli zažívat celé hodiny. Kdo pojede na plný plyn tisíc kilometrů k moři, tomu možná časem vibrace půjdou na nervy, pro všechna ostatní použití to ale není téma. Zato velkým tématem je svižnost motoru ve spojení s automatickou převodovkou. Ježíšikriste, Tuono 457 se dala v horách odpálit tak, že jste v přilbě řvali radostí. Chtivý motor, dokonale odstupňovaná převodovka, sportovně drsná zvuková kulisa a quickshifter, který při dávání do těla fungoval brilantně, to vše dohromady dávalo koktejl, který vám hnal euforii tělem. Že quickshifter při pomalé jízdě ztrácel brilanci, zejména při řazení nahoru, a byl trochu zadrhávající, mu odpustíme, protože jeho hlavním úkolem je při tvrdém tempu odlehčit jezdci a zkrátit dobu řazení, zatímco při cruisingu a poklidné jízdě má automat vlastně jen zakrýt lenost jezdce.

Na sportovním výkonu Tuono 457 měl zásadní podíl i podvozek. Stroj je kompaktní a nijak těžký (s plnou nádrží 175 kg). Kyvná vidlice je uložená v motoru. Pružicí prvky možná nejsou nejpohodlnější na této planetě, ale reagují dostatečně citlivě, dobře zvládají tvrdé zatížení a poskytují překvapivě hodně zpětné vazby a hlavně stability. Tady si rád vypůjčím citát od Grammer Klausiho: "Jen stabilní motocykl je rychlý motocykl." A jelikož i brzdy fungovaly velmi dobře co do dávkovatelnosti i síly, řezání zatáček bylo, jak se říká, opravdová báseň. Měli jsme s sebou dva americké závodníky, kteří to pouštěli tak naplno, že jako divák jste sotva věřili, že Tuono 457 je stroj pro A2. Nedostatek výkonu daný třídou jste pocítili jen na mezirovinkách do kopce, kde motoru trochu docházel dech. Na výjezdu ze zatáčky bylo ještě všechno v pořádku, ale pak jste už cítili, že výkon motoru má své hranice. Je to jasné. Musí být rozdíl mezi 457kou a 1100kou.

Celkově vzato je Tuono 457 opravdovým obohacením sportovního A2 segmentu a troufám si tvrdit, že se Aprilia v této třídě nemusí bát žádného soupeře a v porovnávacích testech vystoupá na nejvyšší stupínek. Můžeme se těšit, co bude dál.