Honda CB750 Hornet 2024 test na Tenerife

Text: Justin Case

Reakce: Justin Case

Myslíte si, že jsou sršni nebezpeční? Je čas tento mýtus vyvrátit. Přestože jejich hluboké bzučení zní hrozivě, je tento obří hmyz mnohem méně agresivní než jeho příbuzní, "běžné" vosy. Sršně nezajímají zákusky ani limonáda na balkónovém stole. Dokonce se vedle jiného hmyzu živí i otravnými vosami a jejich žihadla nejsou o nic bolestivější než žihadla včel. Zda si toto všechno Honda uvědomovala v roce 1998, kdy první "sršeň" s kódovým označením modelu PC34 slavila svou premiéru, lze pochybovat. Oblíbený Hornet s řadovým čtyřválcovým motorem se v modelové nabídce Hondy uhnízdil na 14 let, než jej výrobce nechal vymřít a v roce 2014 jej bez zvučné přezdívky následoval model CB650F.

Od loňského roku však tento bodavý hmyz konečně smí u Hondy opět létat: Japonští inženýři přepracovali design ikonického Naked Bike a ve střední třídě nyní sázejí na motor s paralelním dvouválcem (čtyřválcový motor bude naopak pohánět vrcholnou verzi Honda CB1000 Hornet, která bude k dispozici od poloviny roku 2024).

Hornet 750 udělal pozitivní dojem už při prvních testovacích jízdách v domácím prostředí. Nyní absolvoval poslední kyselý test pod sluncem Tenerife na téměř 2000 kilometrech klikatých silnic (testovací vůz poskytla společnost Canary Ride, kde si jej lze pronajmout za 105 eur/den). Již během naší první testovací jízdy s Hornetem před 13 měsíci vzbudil kompaktní dvouválcový motor o objemu 755 cm3 se dvěma vyvažovacími hřídeli a pouze jedním vačkovým hřídelem (ovládání ventilů Unicam) opravdové nadšení. S výkonem 92 k je dvouválec Honda s 270stupňovým posunem klikového čepu vždy v plném proudu a z hlediska špičkového výkonu dokáže snadno držet krok s o poznání dražšími a výkonnějšími stroji, jako je KTM 790 Duke nebo Aprilia Tuono 660.

Největší výhodou Honda Naked Bike je pravděpodobně jeho všestrannost. Jeho hnací síla nikdy neomrzí ani otrlé motocyklové veterány, ale předvídatelnost tohoto motocyklu nikdy neohromí ani začátečníky a nováčky. Nahý japonský motocykl zrychluje z volnoběžných otáček, aniž by se chvěl nebo třásl, a od 3500 otáček za minutu se pohon tlačí vpřed jistě a plynule. Maximální hnací sílu a točivý moment až 75 newtonmetrů však Honda generuje až ve vyšších otáčkách. Sportovní dvouválec se pohybuje jako tanečnice quickstepu v širokém rozsahu otáček a maximálního výkonu dosahuje přibližně při 9500 otáčkách klikového hřídele. Pokud tedy chcete naplno využít sílu Honda Naked Bike, měli byste co nejvíce holdovat vysokým otáčkám.

I přesto si i méně nároční turisté, kteří řadí další rychlostní stupeň dříve, než se pohon naplno rozvine, užijí převážně lineární průběh výkonu. V praxi na Tenerife to znamená, že osobní vkus a styl jízdy může rozhodnout, který ze tří nejnižších převodových stupňů bude použit pro překonávání úzkých serpentin. Honda může buď vystřelit ze zatáčky připravená ke skoku na jedničku s maximálním tahem, nebo se hedvábně a bez stresu prosmýknout poloměrem na trojku.

Při jízdě s nízkými vibracemi je slyšet překvapivě hrdelní zvuk zadního tlumiče, který vizuálně působí trochu neohrabaně. Ruční páka standardní antihoppingové spojky pracuje mimořádně hladce a je příjemná na dotek i pro ty nejjemnější jezdce. Řazení je rychlé a plynulé díky ostré a přesné šestistupňové převodovce. Je však škoda, že quickshifter je u Honda Naked Bike k dispozici pouze jako volitelná výbava. Motocykl Honda je vybaven barevným 5palcovým TFT kokpitem se čtyřmi různými rozloženími a možností připojení chytrého telefonu. Na palubě nechybí ani automatické vypínání blinkrů a moderní asistenční systémy, které se výrazně odlišují od běžného standardu v této třídě.

V režimu jízdy "Rider" lze individuálně kombinovat hodnoty pro odezvu motoru, brzdný účinek motoru a kontrolu trakce (ve spojení s kontrolou wheelie), zatímco v režimech Sport, Rain a Standard jsou k dispozici obvyklá pevně naprogramovaná nastavení. Nastavení plynu ride-by-wire se ukázalo během našich jízd po ostrovech jako velmi užitečné: Na úrovni tři je téměř nemožné ignorovat občasné reakce na změnu zatížení při projíždění dlouhých zatáček při stoupání na sopku Teide s velkým poloměrem. Úroveň jedna však poskytuje efektivní korekci pouhým stisknutím tlačítka a udržuje podvozek v klidu - ukázalo se, že je také první volbou například pro ostré zatáčky v soutěsce Masca.

Když už mluvíme o podvozku: Ocelový mostový rám o hmotnosti 16,6 kilogramu má zadní rám přivařený přímo k hlavnímu rámu. Toto snižuje hmotnost a cenu vozidla, ale zvyšuje pravděpodobnost nenapravitelného celkového poškození v případě nehody. Pro 75 kilogramů vážícího jezdce testovacího jezdce je základní nastavení ideální pro rychlou turistiku - což je štěstí, protože na komponentech Showa s 16 centimetry zdvihu odpružení nejsou žádné možnosti nastavení (kromě předpětí tlumičů nastavitelného v pěti směrech). To není tak špatné, protože výkony podvozku jsou pro univerzální použití modelu Honda Naked Bike zcela odpovídající. Rezervy v tlumení se jen pomalu dostávají na hranici svých možností při příliš ambiciózním sportovním stylu jízdy - ve vysokých rychlostech má Honda Naked Bike vpředu tendenci především k nedotáčivosti a jasná zpětná vazba od předního kola pak jde stranou.

Přestože se Hondu Naked Bike stává stresující honba za rychlostí, klikatý terén a svižné změny úhlu náklonu pro 190kilogramový model Hornet jsou jako stvořené. Díky kompaktnímu rozvoru 1420 milimetrů, strmému úhlu hlavy řízení a krátkému rozchodu kol - a pravděpodobně také úzkou zadní pneumatikou o šířce pouhých 160 milimetrů, která je ve své třídě poněkud neobvyklá a otáčí se v poměrně střízlivě řešené ocelové oboustranné kyvné vidlici. I když se na první pohled zdá, že 160mm guma je poddimenzovaná, úzká pneumatika má trvale pozitivní vliv na jízdní dynamiku s báječnou agilitou. Hornet je v náklonu znatelně lehkonožejší než jeho soupeři ve třídě, takže impulsy do řízení iniciující změny směru mohou být mimořádně jemné. To značně usnadňuje život při cestovních rychlostech a je obzvláště atraktivní pro rekreační a méně zkušené jezdce.

Nízká výška sedla 795 milimetrů a uvolněná jízdní pozice jsou ideální pro všestranný charakter nahé Hondy. Na Hornetu sedíte pohodlně a ergonomie je skvělá. Prostor pro kolena u 15,2litrové nádrže je kompaktní, sedadlo je pohodlné i pro dlouhé výlety. Ocelová řídítka jsou pohodlná a stupačky jsou ve správné výšce pro plynulý náklon bez problémů s koleny.

Hornet obecně nabízí spíše pasivní, vzpřímenou a nízkou polohu sezení, což je výhodné zejména pro nižší jezdce. I při výšce přes 180 cm jsme však byli schopni absolvovat intenzivní celodenní výlety na Tenerife od východu slunce až po slunovrat v hotelovém baru bez jakýchkoli bolestí. Jediné, co bychom uvítali u příští generace Hornetu, je USB zásuvka pod sedlem, kterou bychom raději měli nahoře v kokpitu - pak by bylo napájení našeho navigačního mobilního telefonu praktičtěji na dosah.

Po týdnu zatáček na největším Kanárském ostrově si roadster střední třídy s italským designem (vyvinutým v designovém centru Hondy v Římě), obvyklou spolehlivou technikou z Japonska a téměř skotskou cenou (pouze 8890 eur v Rakousku a 8780 eur v Německu) okamžitě získal naše srdce.

Zde najdete nabídky a aktuální ceny modelu Naked Bike od Hondy: Koupit Honda CB750 Hornet.