Tuhnutí předloktí a bolesti zad: motocykl za to nemůže
Řídítka nejsou madlo na držení
Je to klasika každé sezóny. Po dvou hodinách začne píchat v kříži, šíje ztuhne, předloktí zatuhnou a prsty dosáhnou na brzdovou páčku už jen s námahou. A pak začne hledání viníka: jiná řídítka, jiné sedlo, zvýšení řídítek, gumové podložky, v krajním případě rovnou jiný motocykl. Už léta tvrdím, že tyto potíže jsou jen zřídka problémem ergonomie a většinou problémem kondice středu těla.
Řídítka nejsou madlo na držení
Řídítka rád přirovnávám k jemné dirigentské taktovce, se kterou je třeba zacházet citliv a nžn. Jsou senzorem a ovládacím prvkem, ne madlem na držení ani prolézačkou. Kdo nemá zpevnný střed tla, visí na rukou, a kdo visí na rukou, drží se řídítek. Tím ale vc nekončí, naopak teprve začíná. Řídítka, za která se tahá a do kterých se tlačí, už nedávají žádnou zptnou vazbu, protože se neustále potýkají s tlesnou hmotností jezdce místo s tím, co zrovna dlá přední kolo.
Z toho vzniká řetzec, který zná každý z nás. Ztuhlé ruce vedou k dřevné stop, dřevná stopa vyvolává nepohodu a nepohoda ješt vtší ztuhlost. Protože ruce přitom neustále svírají, předloktí jednou prost přestanou stíhat. Fyzikální jádro je jednoduché: brzdné a akcelerační síly se musejí njak dostat z jezdce do stroje a jedinou otázkou je, zda půjdou přes slabé ruce, nebo přes silný střed tla. Řídítka nemohou za to, že chybí břišní svaly, tak ať za n ani nepykají.
Co se v předloktí doopravdy děje
Abychom nezůstali u mlhavých řečí: tuhnutí předloktí (arm pump) není problém představivosti, ale mechanický problém. Lékařsky se to nazývá chronický námahový kompartment syndrom předloktí a u motocyklistů se vyskytuje velmi často. Sval pracuje, zvtšuje svůj objem a přitom je uložen ve fasciálním obalu, který se nemůže roztáhnout. Diagnostikuje se dynamickým mřením tlaku v tomto svalovém oddílu. U motokrosových jezdců činil namřený tlak v předloktí v klidu asi 15 mmHg a pod zátží vystoupal zhruba na 78 mmHg. V 70 až 100 procentech případů jsou postiženy ob ruce, což k příčin dobře sedí, protože držet se človk málokdy drží jen jednou rukou.
Pozoruhodné mi přijde, jak málo se o tom ví. V průzkumu francouzské motocyklové federace 29 procent odpovídajících licencovaných jezdců tento klinický obraz vůbec neznalo a více než čtvrtina postižených navštívila nejmén dva odborníky, než byla stanovena diagnóza. V závodním sportu se v úporných případech fascie chirurgicky protíná; u profesionálních motocyklových jezdců klesla bolest na vizuální analogové škále v mediánu z 53 na 7 a zůstala stabilní po dobu pti let. Tak daleko to u cestovatele nikdy nemusí dojít. Ukazuje to ale, že tu nejde o nic smyšleného a že příčina leží v úchopu, ne v průmru řídítek.
Záda jsou ještě větší páka
U zad je zařazení ješt jasnjší. Bolest v kříži je od roku 1990 celosvtov hlavní příčinou let prožitých s disabilitou. V roce 2020 jí trplo 619 milionů lidí, pro rok 2050 se předpokládá 843 milionů. To není otázka motocyklů, to je otázka lidstva. Jenže na motocyklu dláme docela hodn pro to, abychom ji zhoršili: sedíme, schytáváme vibrace a vedeme síly přes pasivní horní polovinu tla. Kdo má už tak slabý trup, najde na motocyklu ideální podmínky, aby si toho všiml.
To, co se myslí trupem, se často zužuje na přímý břišní sval, a práv proto mnozí začnou se sedy-lehy a nic necítí. Patří sem příčný břišní sval, multifidus podél páteře, šikmé a přímý břišní sval, vzpřimovače páteře, pánevní dno a bránice. Příčný břišní sval je považován za primární stabilizátor bederní páteře a aktivuje se před každým pohybem končetin, tedy ješt předtím, než se ruka nebo noha vůbec pohne. A výsledky studií ukazují jasným smrem: trénink stabilizace trupu snižuje u nespecifické chronické bolesti v kříži intenzitu bolesti i funkční omezení a zlepšuje řízení hlubokého svalstva trupu.
Colorado jako zkušební stav
A te přichází část, kterou jsem si před touto cestou tak jasn neuvdomoval. Colorado Backcountry Discovery Route je oficiáln dlouhá 745 mil, nám to dalo zhruba 1700 kilometrů a vtšina z nich je nezpevnná. V off-roadu je stoj na stupačkách základní pozicí, protože nohy pracují jako tlumiče, tžišt se posouvá dolů a výhled dopředu se zlepšuje. V praxi to znamená: stát, hodiny, dny. Žádné fitko na svt t na tuhle otázku nepřipraví tak poctiv jako týden na sypkém povrchu.
Aprilia Tuareg 660 mi přitom ukázala, jak čist to dokáže ergonomie podpořit, a zároveň, že práci za tebe neudlá. Výška sedla 860 mm, souvisle úzké sedlo, 240 mm zdvihu vpředu i vzadu a široké off-roadové stupačky dávají siluetu, která zůstává ve stoje úzká, takže kolena najdou oporu. Práci ale stejn odvedl trup. Na Cinnamon Passu ve výšce kolem 3850 metrů, na sypké skále nad hranicí lesa, probíhalo řízení témř výhradn přes nohy a chodidla, přes lehké impulzy na stupačky a přes pohled. Ruce nemly prakticky co dlat. Přesn to je stav, kdy nic nebolí.
Nadmořská výška účtuje nemilosrdně
Co udlalo tuto cestu obzvlášť poctivou, byla nadmořská výška, protože každé zbytečné svalové úsilí okamžit vyúčtuje. Bez aklimatizace klesá maximální spotřeba kyslíku o dobrých šest procent na každých 1000 metrů stoupání, ve 3100 metrech je zhruba o 21 procent nižší než u hladiny moře. Aklimatizace z toho vrátí jen část, úrovn z domova nahoře už nedosáhneš. K tomu se nad 2500 metry přidává akutní horská nemoc, která se hodnotí pomocí Lake Louise skóre a s každými dalšími 1000 výškovými metry přibývá. Poznáš to okamžit a nijak efektn: připoutáš zavazadla na motocykl a jsi bez dechu.
Tady leží skutečný důvod, proč síla trupu na cestách znamená víc než doma. Když se nabídka kyslíku zmenší o ptinu, každá zbytečná svalová práce se prodraží, a kdo se drží řídítek, pálí kyslík pro nic za nic. Druhým faktorem, se kterým na cestách nikdo nepočítá, jsou vibrace. Dlouhodobé celotlové vibrace jsou epidemiologicky považovány za rizikový faktor četnosti a intenzity bolestí zad u profesionálních řidičů. Týden šotoliny je vibrační zátž! A pořádná. Utlumit se dá tím, že jedeš ve stoje! Páteř pak vibrace nedostává přímo přes zadek, ale trochu odfiltrované přes ruce a nohy.
Tři věci, které fungují okamžitě
Základem jsou chodidla a to je úkon s nejlepším pomrem námahy a účinku. Na stupačkách mají být bříška chodidel, ne střed chodidla a už vůbec ne pata. Jakmile stojí bříško na stupačce, zvýší se naptí v celé noze a část hmotnosti jde přes stupačky do stroje místo přes sedlo do bederní páteře. Druhým úkonem je samotná páteř: v sedle se aktivn trochu protáhnout do délky, místo abys trup a hlavu přenechal gravitaci. Zní to namáhavji, ale z dlouhodobého hlediska to tak není, protože váha pak leží na svalech, a ne na ploténkách.
Třetím bodem je kontrola a je to ta nejpoctivjší autodiagnostika, jakou znám. Při klidném provozu v mírném náklonu zkus zamávat lokty. Jde to voln? Pak je úchop v pořádku a síly vedou přes střed tla. Nejde to? Pak visíš na rukou a víš, odkud se večer berou tvé bolesti. Trvá to tři vteřiny a je to neúplatnjší než jakékoli sebehodnocení. V dynamickém systému totiž není nejuvolnnjší klidný, pohodlný posed, ale ten aktivní, který jde s pohybem motocyklu.
Co od té doby dělám jinak
Netrénuju kvůli motocyklu, trénuju, aby m motocykl nebolel. Je to malý rozdíl v motivaci, ale vydrží mnohem déle než jakékoli předsevzetí dostat se do formy. Dvacet minut trupu dvakrát týdn po dobu šesti týdnů před vtší cestou stačí, abys třetí den poznal rozdíl. Na samotné cest pomáhá rituál, který nic nestojí: každou půlhodinu vdom otevřít dlan a nechat klesnout ramena. Kdo to nezvládne, aniž by motocykl znervóznl, už dostal odpov na otázku po příčin.
Čím k tomu přispívá výbava
Výbava hraje menší roli než svalstvo, ale ne nedůležitou, a to hlavn tam, kde pohyb umožňuje nebo mu brání. Kombinéza, která ve stoje táhne v ramenou, t tlačí zpt do pasivního držení tla, proti kterému celý tento článek argumentuje. Kombinéza iXS Venture-Air 1.0 se svým dvouvrstvým ripstop-stretch materiálem pohyb doprovázela, místo aby ho brzdila, bunda i kalhoty mají certifikaci AA a chrániče úrovn 2. A Cardo Packtalk Edge byl na této cest tichým hrdinou, protože jsme si mohli domlouvat vyjeté koleje, pasoucí se dobytek a pozice kamer, aniž bychom museli zastavovat.
Samotnou cestu zajistila společnost Colorado Motorcycle Adventures v Goldenu u Denveru, včetn obou Aprilií, naprogramovaných tracků a kompletní logistiky. Kdo se tam vydá, ml by si šest týdnů předem zapsat do kalendáře dvacet minut tréninku trupu týdn. Je to levnjší než jakýkoli adaptér řídítek, funguje to spolehlivji než jakékoli nové sedlo a je to jediná vc na tvém motocyklu, kterou si nemůžeš dokoupit.