70 let Yamahy: Cesta legend u Hostettler Švýcarsko

Dveře se otevřou a my stojíme v Sursee před tmav červenou 125kou z roku 1955. Vincent Mentha, ředitel Hostettler Yamaha Švýcarsko, se usmívá: "To byla nejlepší reklama, vyhrát hned první závod."

Je říjen 2025 a Yamaha slaví 70 let motocyklové historie. Tady v Hostettler v Sursee, kde partnerství trvá od roku 1968. Před námi stojí kolekce, která žije. YA 1 Red Dragonfly, XS 650, XT 500 s hliníkovou nádrží, V Max, R1 a závodní stroje Michel Frutschi a Bruno Kneubühler, dva švýcarští hrdinové na Yamaha TZ 500 a TZ 750.

Vincent Mentha je tu od roku 1985, celkem 32 let. Testoval první V Max, "jako jízda na dlové kouli", zažil revoluci R1 a zná každý šroubek této sbírky.

Yamaha formule: Kopíruj, Vylepši, Závo, Prodávej

"ervenou nití tchto 70 let je pro m u Yamahy vášeň, zapálení," říká Mentha. "Tato vášeň byla vždy úzce spojena nejen s prodejními úspchy, ale i se závodním."

Formule zní: Podívat se na lídry na trhu, DKW, Triumph nebo Hot Rody. Udlat to lépe, čtyři rychlosti místo tří, žádné úniky oleje. Ovřit v závodech, ať už na Mount Fuji, na Paris Dakar nebo v MotoGP. Prodávat s příbhem z racingu. Opakovat 70 let.

"Nejlepší reklama je stále závodní nasazení," říká Mentha. Od Mount Fuji 1955 po MotoGP 2027 formule funguje.

Vincent Mentha ukazuje na tmav červenou 125ku. "To je úpln první motocykl od Yamahy." YA 1, přezdívaná Red Dragonfly. Rok 1955. Japonsko po válce. Genichi Kawakami má vizi: "Lidé potřebují individuální mobilitu."

Yamaha kopíruje DKW RT 125, ale lépe. "Inženýři přepracovali každý detail s ohledem na spolehlivost a trvanlivost." DKW mla tři rychlosti, YA 1 čtyři. "To už tehdy byla malá revoluce." A barva byla také odvážná. Tmav červená místo černé. "To přisplo k tomu, že motocykl byl okamžit rozpoznatelný."

5,6 koní, 11 000 kusů mezi lety 1955 a 1958. Ale rozhodující byl Mount Fuji 1955. Yamaha nastupuje a vyhrává na první pokus. "To byla ta nejlepší reklama, to je jasné." Formule je na svt.

1970: XS 650 dobývá Evropu

XS 650, černá a štíhlá. "Tehdy byla Yamaha známá svými dvoutakty," říká Mentha. "Ale konkurence už byla s čtyřtakty, například Honda s CB 750." Yamaha se orientuje na Triumph Twins a vylepšuje je. "Motor byl inspirován motory Triumph, ale inženýři ho udlali spolehlivjším." Ukazuje dolů. "Tam není žádná olejová skvrna."

Paralelní Twin, 650 ccm, 53 koní. Tokyo Motor Show 1969, uvedení na trh 1970. "Motocykl ml okamžit velmi pozitivní ohlas." A Hostettler? "1970 jsme začali s XS 650."

Formule funguje. Triumph zkopírován, vylepšen, Evropa dobyta.

Stojíme před černou endurem se zlatými ráfky a leštnou hliníkovou nádrží. Vincent Mentha se usmívá. "To je XT 500, dobrodružný stroj." Rok 1976. Las Vegas Motor Show. 500 ccm jednoválec, 27 koní, čtyřtakt. "Tak robustní a jednoduše navržený, že se s ním dalo prakticky jezdit po celém svt." Zní to perfektn. Ale byl tu jeden problém.

Problém s lýtkem

"V prvním ročníku 1976 ješt nebylo toto průhledítko," vysvtluje Mentha a ukazuje na místo, kde lze vidt polohu pístu. Bez průhledítka to znamenalo: stáhnout dekompresní páku, nakopnout, doufat. "Byl to opravdový motocykl pro chlapy na nakopávání. Nkteří z prvních zákazníků si vzpomínají, že mli zranní lýtka, protože nakopávačka zptn kopla." Nakopávačka kopala tvrd zpt. V roce 1977 přišlo průhledítko. Problém vyřešen.

Jean Claude Olivier a Paris Dakar

Jean Claude Olivier, francouzský šéf Yamahy, okamžit rozpoznal potenciál. Nasadil XT 500 na pouštní rallye Abidjan Nice 1976. Velký úspch následoval v roce 1979 na prvním Paris Dakar. Cyril Neveu vyhrál na XT 500. V roce 1980 stály tři XT 500 na prvních třech místech. "Reputace už byla jasná, to byl opravdu dobrodružný stroj."

Prodejní hit

"Do konce roku 1982 bylo prodáno jen v Nmecku 20 000 kusů. To je obrovský úspch," říká Mentha. Od roku 1981 přišla leštná hliníková nádrž se zlatými ráfky. XT 500 zůstala v programu až do roku 1989, s dvojitými pružinami. "XT 500 byla vždy na první pohled rozpoznatelná."

Vítz Paris Dakar a mstské kolo v jednom. XT 500 byl dokonalým příkladem filozofie Yamahy: postavit robustn, dokázat v nejtžším závod, prodat jako legendu.

Vedle XT 500 stojí: TZ 500, TZ 750, TZ 350. Produkční závodníci. Dvoutaktní motory s výfuky bez tlumičů. "Byly tak hlasité, že vtšina tehdejších závodníků má dodnes poškozený sluch," říká Mentha.

TZ 750: Přes 300 km/h s Michelem Frutschi

TZ 750. tyřválec, dvoutakt, 750 ccm, přes 120 koní. "Bylo to neuvřiteln brutální na řízení." Mentha zvážní. "Tehdejší závodníci byli opravdoví hrdinové. Jet přes 300 km/h s takovým strojem nebylo nic pro slabé."

Tento TZ 750 je nco výjimečného. "Patří do soukromé sbírky Petera Hostettlera. Stroj s částečn továrními komponenty." Michel Frutschi na nm jezdil v 70. letech. "Tady vidíte titanový karburátor, to je extrémn vzácné. Nebo speciální tovární přední vidlici." Frutschi ml na začátku 80. let smrtelnou nehodu při Grand Prix. Stroj přežil. Dnes stojí v Sursee.

Bruno Kneubühler a tým Elf

Vedle stojí TZ 350 švýcarského týmu Elf. Jezdec: Bruno Kneubühler. "Bruno Kneubühler je ve švýcarské závodní scén velmi známý. Byl aktivní po celé 70. léta."

Nádrž nese rytiny z každé Grand Prix, které se zúčastnil. S podpisem. "Tady na nádrži je popsán každý závod, dokonce s jeho podpisem."

Tyto stroje byly pojízdné laboratoře. Co zde fungovalo, našlo pozdji cestu do silničních modelů. Závodní nebyla reklama, závodní byl vývoj. Ale cena byla vysoká.

V Max, ročník 1987. Vincent Mentha se usmívá. "Mohu vyprávt z vlastní zkušenosti, jaké bylo mé první setkání v roce 1985." Příbh, který začal v Americe, explodoval ve Francii a ve Švýcarsku se stal diskrétním.

Legenda Saint Tropez

Ed Burke z Yamaha USA ml vizi. Muscle Bike pro Ameriku. V4 motor, 1200 ccm, 145 koní. Určeno pouze pro americký trh.

Pak přišel Jean Claude Olivier. "Olivier vidl prototyp v Japonsku a byl okamžit elektrizován." Řekl: "Tento motocykl potřebujeme ve Francii." Japonsko reagovalo zdráhav. "Stop, to není možné." Ale Olivier získal deset testovacích strojů, omezených na 100 koní. Léto 1985. "Ve showbusinessu ml dobré kontakty. Dal kolegovi V Max a řekl: Je do Saint Tropez a ukaž motocykl VIPům."

Plán vyšel. "Bhem nkolika týdnů přišlo 30 objednávek." Japonsko bylo přesvdčeno. Evropa dostala V Max.

Švýcarské řešení: Diskrétn

Jeden problém zůstal. Fritz Egli z Bettwilu importoval modely V Max přímo z Kanady, se 145 koni a V Boost. Hostettlerova odpov: "Velmi diskrétn jsme prodávali V Boost zařízení samostatn."

Bylo to legální? Mentha se usmje. "Verze se 145 koni nebyla oficiáln povolena. Ale lidé prost chtli plný výkon."

Jízda na kanonád

1985, Mentha vzpomíná. "Udlali jsme večerní výlet s jedním z prvních V Max. Bylo to jako jízda na kanonád. Motor ml tolik točivého momentu a výkonu, že podvozek sotva stíhal."

Upřímn dodává: "Podvozek byl trochu poddimenzovaný. Mnoho zákazníků si pozdji namontovalo širší řídítka."

Po celém svt se prodalo kolem 100 000 kusů. "Motocykl byl kultovní. Byl surový, hlasitý a nezamnitelný."

R1. První generace, ročník 1998. Vincent Mentha zvážní. "Správné slovo je radikální. Ale stejn ji postavili, a já říkám: oprávnn."

V Japonsku byly námitky. "Ptali se, jestli je vůbec politicky korektní takový motocykl postavit." 150 koní, necelých 200 kilo pln natankovaný. "R1 byla od začátku koncipována jako závodní stroj s homologací na silnici. Nco takového předtím neexistovalo."

R1 se neřídila snadno. Žádná kontrola trakce, hodn výkonu, agresivní podvozek. Mnoho pádů přes řídítka. Ale kdo ji ovládl, zažil revoluci. "Ve výrob sportovních strojů skutečn zahájila novou éru."

Působivé je: "Ješt dnes vidíme mnoho strojů z prvního ročníku 1998, s 100 000 nebo více kilometry." Radikáln postavené, ale spolehlivé. Závodní DNA, ale trvanlivé.

Stále stojíme v Sursee. Vincent Mentha mezi stroji, které částečn sám zažil. "1985, tehdy ješt mladý, bez šedivých vlasů," říká s úsmvem. O 40 let pozdji je ředitelem. Vlasy šedivjší, ale vášeň zůstala.

"Příbh Hostettler a Yamaha začal v roce 1968. To byl první rok importu Hostettlerem pro Švýcarsko a Lichtenštejnsko." 57 let poté partnerství stále trvá. XS 650, XT 500, V Max, R1, vše bylo zažito.

"Celkem je to 32 let," říká Mentha o své dob u Hostettler. Jízda na kanonád 1985, R1 revoluce, TZ stroje. Mluví otevřen, upřímn a bez PR filtrů. Lýtkové kosti? Zmínno. Nelegální V Boost zařízení? "Řeknme to, jak to bylo." Práv tato upřímnost činí jeho vyprávní vrohodným.

Stroje patří do soukromé sbírky Petera Hostettlera. Frutschis TZ 750. Kneubühlers TZ 350. "Tady se ddictví neprodává. Tady se chrání."

Zmiňuje se také Fritz Egli z Bettwilu. Přivezl modely V Max se 145 PS z Kanady do Švýcarska. Konkurence? "Možná. Ale také důkaz toho, jak moc Švýcaři tento motocykl chtli." "Ve skutečnosti prodáváme jen emoce," říká Mentha. "Nikdo nepotřebuje motocykl. Je to koníček, vášeň." Tato vášeň spojuje. Od Japonska přes Francii až po Švýcarsko.

Vincent Mentha se opírá. "ervenou nití je vášeň, zanícení. Tato vášeň byla u Yamahy vždy spojena s prodejními úspchy a závodním." Formule fungovala 70 let. Ale co přijde te?

MotoGP: Období sucha a V4

Yamaha bojuje. "Od roku 2021, posledního titulu MotoGP Fabia Quartarara, zažíváme období sucha." Evropští výrobci masivn investují. "Příklad: Ducati se svými synergiemi z automobilového sektoru."

Yamahova odpov je jasná. "Bylo zjištno, že vývoj čistého čtyřválce je vyčerpaný. Pokud chce být Yamaha opt na stejné úrovni s konkurencí, potřebuje V4." V4 je témř hotová. "To už není prototyp." A s novým reglementem 2027 se hodiny opt nastaví na nulu. Mentha je přesvdčen. "Japonci se vrátí. Yamaha bude opt tam, kam patří."

Elektro a filozofie

"Yamaha pokračuje ve vývoji čistých spalovacích motorů, ale elektro je samozřejm téma." Aktuáln je k dispozici E kolobžka, plánují se další modely. "Jak probudit emoce? Samozřejm závodním. A nejlepší reklamou je stále závodní nasazení. To Yamaha pochopila už v roce 1955." Od Mount Fuji 1955 po MotoGP 2027. Od benzínu k elektřin. Pohon se mní, DNA zůstává stejná.

"Jsem velmi optimistický, že Yamaha bude pokračovat v této cest se stejnou Passion Driven filozofií," říká Mentha.

Vycházíme z showroomu v Sursee. Za námi se ve svtle lesknou chromové části, YA 1 v tmav červené, XT 500 s hliníkovou nádrží, V Max, R1. Stroje, které psaly historii. Vincent Mentha nás provedl sedmi dekádami Yamahy, od 5,6 koní až po více než 200, od Mount Fuji po MotoGP.

A jedno je jasné: Formule se nikdy nezmnila. Kopírovat, Vylepšit, Závodit, Prodat, Opakovat.

• 1955: DKW zkopírováno, Mount Fuji vyhráno.
• 1970: Triumph inspirován, Evropa dobyta.
• 1976: XT 500 dominuje poušti.
• 1985: V Max způsobuje pozdvižení v Saint Tropez.
• 1998: R1 nov definuje supersport.

Závodní jako důkaz. Spolehlivost jako povinnost. Emoce jako produkt. Co se zmnilo, jsou pouze nástroje. Dvoutakt se stal čtyřtaktem. Benzín se mní na elektro. Řadový čtyřválec se stává V4. Ale myšlenka zůstává stejná. Nejlepší reklamou je závodní nasazení. Yamaha neprodává mobilitu, Yamaha prodává emoce. A kdo to pochopí, pochopí také, proč závodní u Yamahy není oddlením, ale identitou. 70 let poté se ukazuje: Vášeň není marketingový pojem. Je to hnací síla za každým šroubem, každým pístem, každou myšlenkou. Yamaha zůstává Passion Driven. Od roku 1955. A pro dalších 70 let.