Divoký západ
Dobrodružné enduro putování po divokých stezkách
V září 2025 jsme se s našimi Suzuki V-Strom 800 DE vydali na cestu, která pro nás motorkáře znamenala víc než jen projížďku dechberoucí krajinou. Byla to jízda přímo do srdce historie Divokého západu. Projížděli jsme po silnicích a průsmycích, kde před více než 200 lety cestovali objevitelé, dobrodruzi a dostavníky. Asfalt a štěrk se proplétaly s příběhy o odvaze, odříkání, průkopnickém duchu a vytrvalosti. S každým kilometrem bylo jasnější: Naše moderní technika činí dobrodružství pohodlnějším – ale ten duch, touha po objevování a vášeň pro dobrodružství, ta je nadčasová.
Proč vypadá Divoký západ úplně jinak?
Když se ve střední Evrop mluví o Divokém západ, okamžit se objeví obrazy Texasu nekonečné prérie, prašné poušt, spalující slunce a jezdci, kteří projíždjí žhnoucím horkem. Tento obraz je hluboce zakořenn v naší představivosti, ale má mén společného se skutečnou historií než s Hollywoodem. Americký filmový průmysl, sídlící v Kalifornii, natáčel své westerny radji v blízkosti v Arizon, Nevad nebo na ikonických místech, jako je Monument Valley. Tyto krajiny poskytly dokonalé kulisy pro hrdiny jako John Wayne nebo Clint Eastwood. Tak se Divoký západ stal synonymem pro slunce, písek a souboje s kolty při západu slunce. Realita však byla mnohem složitjší a geograficky mnohem vtší. Skutečný západ zahrnoval rozlehlé oblasti mezi Mississippim a Pacifikem tedy i Montanu, Wyoming, Colorado a Idaho. Tam se odehrával jiný, často tvrdší kus historie: zlatá horečka, obchod s kožešinami, stavba železnice a zuřivé konflikty mezi osadníky a původními obyvateli vtšinou v chladných, horských regionech, charakterizovaných hlubokými lesy, snhem a drsným počasím. Práv Idaho bylo v dob Divokého západu skutečným pohraničím frontier v pravém slova smyslu. Ale protože Hollywood vyprávl své příbhy v poušti, tento severní, alpský západ zůstal vtšinou neviditelný. Takže my Evropané dodnes při Divokém západ myslíme na pálící horko a pistolníky v prachu i když skutečný západ často spočíval v chladu, tichu a nezkrocené divočin.
Kapitola 1: Red Rock Stage – Rychlost na dřevěných kolech
Jeli jsme přesn tam, kde od roku 1866 zanechala své stopy legendární Red Rock Stage. Denn urazila zhruba 125 mil z Red Rocku v Montan do Salmona v Idahu. Osm kočárů denn, celkem 14 Concord-Coaches a 12 vozů bylo v provozu logistický zázrak 19. století. Aby trasa zůstala v provozu, bylo na stanicích podél cesty připraveno asi 90 koní.
Jízdenka tehdy stála 8 dolarů, což pro mnohé představovalo malé jmní. Za tuto cenu nebyla zaručena žádná pohodlí: prach v lét, snhové bouře v zim, blátivé cesty na jaře. Přepadení, převrácené vozy nebo zranní kon byly na denním pořádku. Zvlášt nechvaln známý byl průsmyk Lemhi, kde musely kočáry sjet dolů double rough-locked: kola zablokovaná a dodatečn zajištná řetzy, aby se nekontrolovan nezřítila do údolí.
Představovali jsme si, jak tehdejší cestující sedli tsn namačkaní ve vozech, zatímco venku fičel vítr. Dnes burácíme s našimi V-Strom 800 DE přes stejný průsmyk. 84 koní, trakční kontrola a LED svtla komfort, o kterém si lidé před 150 lety nemohli ani nechat zdát. Ale jedno zůstává stejné: ten pocit v žaludku, když stojíte nahoře na průsmyku a díváte se do hlubin. A vůle pustit se do další etapy.
Mnoho starých rančerských domů, které kdysi sloužily jako stanice pro výmnu koní, stále stojí. Pro nás jsou to perfektní místa na focení tehdy to byly místa, kde cestující rychle vypili kávu, vymnili kon a pošta pokračovala dál. Dnes tam zastavujeme, abychom se nadechli, nechali se unášet pohledem a uvdomili si, že každá dlouhá cesta se skládá z mnoha malých zastávek.
Kapitola 2: Rozvodí – Kde se sen zhroutil
Jeden z nejemocionálnjších momentů naší cesty: přejezd průsmyku Lemhi na Continental Divide, centrální rozvodí Severní Ameriky. Zde se rozhoduje, kterým smrem budou řeky téct. Na východ do Missouri, poté do Mississippi a nakonec do Mexického zálivu. Na západ proudí voda do řeky Columbia a dále do Pacifiku.
Pro nás motorkáře je to fascinující geografický bod, ale pro expedici Lewise a Clarka v roce 1805 to byl historický zlom. Jejich úkolem bylo najít průchozí vodní cestu legendární Northwest Passage od Atlantiku k Pacifiku. Když sem dorazili, zjistili: Neexistuje splavná spojnice. Místo toho jim stály v cest mohutné Skalisté hory.
Lewis a Clark museli své lod zanechat a sehnat kon od Šošonů, aby mohli pokračovat. Toto zjištní bylo pro expedici šokem, ale také důkazem jejich vytrvalosti. Práv zde bylo jasné: Severní Amerika se nedá jednoduše přeplout z pobřeží na pobřeží. Sen o snadné cest byl u konce ale dobrodružství pokračovalo.
Když jsme se svými Suzuki přejíždli přes Continental Divide, uvdomovali jsme si, jak zásadní toto místo pro historii bylo. S každým přidáním plynu, s každým pohledem do údolí jsme mli pocit, že nejsme jen motorkáři, ale také malí vypravči historie.
Kapitola 3: Sacajawea – žena, která otevřela západ
V Salmonu, Idaho, jsme se zastavili na míst, které je s historií Západu spojeno jako málokteré jiné. Zde se kolem roku 1788 narodila Sacajawea, mladá žena z kmene Šošonů. Ve vku pouhých 16 let se stala součástí expedice Lewise a Clarka spolu se svým manželem Toussaintem Charbonneauem a jejich malým synem Jeanem Baptistem.
Její role byla klíčová: - Tlumočnice: Mluvila šošonsky a trochu hidatsky, což pomáhalo předejít nedorozumním při setkáních s kmeny. - Symbol míru: Její přítomnost s díttem ukazovala původním obyvatelům, že expedice nemla nepřátelské úmysly. - Průvodkyn: Pomohla najít bezpečné trasy přes Skalisté hory a vedla expedici na místa, která by bez ní byla tžko dosažitelná.
Na průsmyku Lemhi pomohla zajistit kon od Šošonů bez tchto zvířat by expedice pravdpodobn neuspla. Dnes její odkaz připomíná Sacajawea Interpretive, Cultural & Educational Center v Salmonu. Pro nás to nebyla jen návštva muzea: byl to okamžik, kdy jsme si uvdomili, že skutečnými hrdiny nejsou vždy ti, kteří bojují v první linii. asto to jsou ti tichí, chytří a odvážní společníci, kteří dlají zásadní rozdíl.
Sacajawea zemřela mladá, kolem roku 1812. Její památka však žije dál na památnících, ve školních učebnicích, dokonce na minci v hodnot 1 dolaru. Pro lidi v Idahu je dodnes symbolem odvahy a orientace. A pro nás motorkáře bylo dojemné cestovat po její domovské oblasti.
Závěr: Dobrodružství tehdy i dnes
Naše Suzuki V-Strom 800 DE se ukázala jako dokonalý společník: Tichý dvouválec o objemu 776 ccm, dostatek výkonu pro průsmyky a dlouhé rovinky. Podvozek: 220 mm zdvih, 21palcové přední kolo ideální pro štrk a špatné cesty. A spousta komfortu: i po dlouhých etapách je jízda na motorce příjemná.
Samozřejm chybí luxusní prvky jako tempomat nebo vyhřívané rukojeti. Ale přesn to k cest patří: Kdo chce objevovat Divoký západ, nepotřebuje vychytávky, ale spolehlivost a vůli pokračovat dál.
Naše tour nám ukázala: Dobrodružství nikdy nebylo snadné. Ať už s koňmi, lodmi nebo motorkami vyžaduje odvahu, vytrvalost a ochotu zkusit nco nového. Lewis a Clark mli Sacajaweu, dostavníkové linky mly své kon a jezdce a my máme naše V-Stromy, které nás bezpečn provázejí přes Rockies.
Na konci zůstává poznání: Příbhy z minulosti činí naše dnešní jízdy výjimečnými. Každý průsmyk, každé msto, každá stará stezka je víc než jen krajina je to kus historie, který s každým kilometrem znovu prožíváme.
Naše vybavení pro velkou cestu
- Motocykl: Suzuki V-Strom 800DE robustní, spolehlivý, dobrodružný: Informace a ceny
- Pneumatiky: Dunlop Trailmax Raid dokonalá rovnováha mezi silnicí a štrkem - Informace
- Zavazadla: SW-Motech PRO Rearbag lehký a nezničitelný: Cena a informace PLUS Vodotsný tankvak pro kamerové vybavení:
- Oblečení: Vanucci VAJ-4 / VAT-6 / VAG-4 / VAB-10 testováno při 1°C až 30°C: Odkaz na bundu u LOUIS
- Komunikace: Cardo Packtalk Edge vždy ve spojení, i na odlehlých místech: Koupit zde
- Přilba: ARAI Tour-X5 prémiový komfort pro dlouhé trat: Informace a dekory