Od ostrých zatáček po strmé svahy: Tipy pro začátečníky v terénu

Byl to jeden z tch momentů, kdy se každému enduro nováčkovi rozproudí adrenalin vašimi žilami: Přede mnou se rozprostíral strmý svah, jehož povrch byl pokrytý volným štrkem jako zrádné puzzle z klouzajících kamínků. Můj puls zrychlil na úroveň, kterou ani moje 450ka nedokáže dosáhnout. Předloktí se mi na řídítkách ztuhlá jako dva svráky a hlavou mi probhla myšlenka: "Proč si to vůbec dlám?" Znáte to taky? Jako redaktor 1000PS.at jsem testoval nespočet motorek na asfaltu, ale terén je úpln jiný svt. Svt, kde se i zkušení silniční jezdci stávají znovu začátečníky a čelí výzvám, které na hladkém asfaltu nikdy nezažijí. Po mnoha hodinách v sedle různých endur a nkolika bolestivých lekcích bych dnes rád probral nejčastjší problémy, které ztžují život terénním nováčkům a jak je můžeme vyřešit.

První překážka, na které mnozí z nás selhávají: ostré zatáčky na štrku. Bu se převrátíme jako pokácený strom na stranu, nebo mineme úzký polomr a najednou se ocitneme v křoví. Problém často nespočívá tam, kde bychom ho očekávali. Klíčovou výzvou u ostrých zatáček je jak možná tušíte technika pohledu. V terénu je tato dovednost ješt náročnjší, protože náš pohled magicky přitahuje každý zrádný kámen a hluboká vyjetá kolej jako by to byly sirény, které nás chtjí svést k záhub.

Můj nejdůležitjší tip: Soustřete svůj pohled pevn na výjezd ze zatáčky! Nejen oči, ale i ramena a trup mírn otočte smrem k vašemu cíli. Motorka bude následovat jako kouzlem.

U divokých a drsných strojů pomáhá trik, který jsem objevil až po mnoha zpackaných pokusech: Jete na první rychlostní stupeň, vyvažujte motorku spojkou a plynem, ale pro jemné dávkování použijte zadní brzdu. Ta stabilizuje motorku neuvřiteln efektivn a vyrovnává prudké rázy nebo nečekaná překvapení od motoru. Tak můžete i nezkrotná endura vést přes nejostřejší zatáčky jako krotitel své šelmy.

Znáte to? Po dvaceti minutách jízdy na štrku se vaše předloktí cítí, jako by vám nkdo vstříkl rychlý cement do vašich žil. Tyto proslulé "arm-pumpy" jsou jako varovné kontrolky na přístrojové desce signalizují, že nco není v pořádku. Ztuhlá předloktí jsou neomylným indikátorem toho, že jste v sedle pod přílišným stresem a naptím. Držíte se řídítek jako tonoucí záchranného kruhu. Řešení překvapiv neleží v rukou, ale ve vaší hlav a dýchání.

Rituál, který mi vždy pomáhá: Desetkrát se zhluboka nadechnout a vydechnout. Soustředit pohled vdom daleko dopředu, za další kopec. Vnímat krajinu, myslet na pozitivní vci. Zní to esotericky? Možná, ale funguje to jako kouzlo proti ztuhlým rukám.

Místo toho, abyste se snažili křečovit uvolnit prsty (což obvykle vede jen k vtší ztuhlosti), soustřete se na loketní klouby. Udlejte to jako při tanečku nechte lokty krátce zakmitat, protřepejte je voln. Možná to vypadá hloup, ale tento malý trik mi už mnohokrát pomohl přelstít ruce a zaujmout uvolnnjší pozici na řídítkách.

Vtšina terénních nováčků včetn m si zbytečn komplikuje život. Spalují energii jako přehřátý motor, zejména při zrychlování a brzdní. Pokaždé, když brzdíme nebo přidáváme plyn, když jedeme do kopce nebo z kopce, musíme svou svalovou hmotou bojovat proti akceleračním silám. Je to, jako bychom stáli v bouři a snažili se jen silou svalů vzdorovat vtru.

Klíčové poznání ke mn přišlo jako zjevení: Rovnováha na stupačkách je klíčem! Když stojíte na stupačkách, můžete s minimálními pohyby dosáhnout maximálního účinku. Je to, jako byste se najednou stali z neohrabaného chodce elegantním tanečníkem.

Začnte na jednoduchých, rovných úsecích: Stůjte na stupačkách a experimentujte při zrychlování a brzdní s polohou svého trupu. Cílem je přenést síly přímo do stupaček a do úchopu kolen, aniž byste zatžovali ruce.

Můj zlatý tip: Nesnažte se divoce předklánt nebo zaklánt. Nejefektivnjší způsob, jak zmnit svou polohu, leží překvapiv v kotníkových kloubech. Minimální zmny úhlu tam mají ohromující dopad na váš celkový tžišt. S minimálním úsilím maximální účinek jako dirigent, který lehkým pohybem zápstí řídí celý orchestr.

V depu se mi často smjí. Proč máš na své motorce podvozek Öhlins? Vždyť nemáš talent. "Přesn proto!" zní moje odpov! V terénu je to nco jiného než na silnici. V terénu tuning podvozku vyhovuje všem jezdcům. Na svých hardendurech vždy používám podvozkové komponenty od Öhlins. Například tuto vidlici. Montáž a nastavení na "supermkké" mi poté provádí firma Damianik. Moje výhoda: Rány se lépe žehlí. To je dramatické při závodech jako KRKA Enduroraid. Tam jedete 2 dny prakticky 99 % času po kamenech. Kvalitní tuningový podvozek tlumí rány prost lépe než sériový podvozek. Šetří to tlo a kondici. A to vyhovuje práv i mén talentovaným jezdcům!

Strmý svah pro mnohé hora strachu, strmjší než nárůst srdeční frekvence při pohledu na nj. Strach ze strmého svahu je hluboko zakořenn, ale nejvtším problémem není samotný svah, nýbrž naše váhavý přístup. Nejčastjší příčinou neúspchů na strmém svahu je tak prostá, až je překvapivá: nedostatek švihu. Blížíme se opatrn, témř plíživ, jako bychom se přibližovali ke spícímu drakovi. Ale práv toto chování pečetí náš neúspch ješt předtím, než vůbec dorazíme na úpatí svahu.

Pragmatická otázka, kterou si vždy kladu: Co je vtší problém být na strmém svahu příliš rychlý, nebo příliš pomalý? Odpov je jasná: Příliš pomalý přístup je náročnjší výzva. Na svahu můžete kdykoli snížit rychlost, ale získat zpt ztracenou rychlost je jako sbírat rozlité vodu.

Rychlost stabilizuje jako neviditelný korzet. Je to kouzelný nápoj, který rozpouští mnoho problémů při enduro jízd. Zvlášt když po stranách strmého svahu nehrozí žádné nebezpečné propasti, jen křoví nebo mírné louky, můžete se odvážit do "nepohodlných rychlostních dimenzí". Pád by byl sice nepříjemný, ale strmé výjezdy patří navzdory intuici k oblastem, kde se stávají mén vážné zranní než na jiných úsecích.

Při přechodu na strmý svah dávám vdomý impuls celého tla do stupaček, spojený s finálním přidáním plynu jako oštpař, který vkládá celé tlo do rozhodujícího hodu. Poté jde o to, umístit váhu tak, aby se přední kolo nezvedalo k nebi jako raketa při startu.

astý omyl na strmém svahu: příliš mnoho myšlenek na trakci a zadní kolo. Mnohem důležitjší je dát přednímu kolu dostatečný tlak a vedení. Nekontrolované přední kolo ztrácí více rychlosti, než nejlepší trakce na zadním kole může vykompenzovat. Je to jako na tandemu když přední jezdec ztratí orientaci, nepomůže, když zadní šlape jako šílený. Ať už stojíte nebo pokud už jsou vaše energetické rezervy vyčerpané sedíte: přesuňte váhu dopředu, přidejte tlak na přední kolo. To vám podkuje tím, že vás dovede tam, kam chcete, místo aby vás zavedlo tam, kam nechcete.

Jízda na enduru v terénu není žádná magie, ale řemeslo řemeslo, které vyžaduje trplivost, praxi a pár triků. Správnou technikou pohledu zvládnete ostré zatáčky, s uvolnnými pažemi zůstanete déle svží, chytrým přenosem váhy ušetříte energii a s tím správným švihem zdoláte každý strmý svah.

Nejdůležitjší poznání z mých terénních dobrodružství: Nejvtší překážka sedí vtšinou mezi našima ušima. Když překonáme své mentální bloky, stanou se překážky výzvami a výzvy potšením. Takže: Zhluboka se nadechnte, pohled vpřed, plyn na maximum a hurá do dobrodružství!