Underseat výfuk: Od hitu k téměř zapomenuté technice
Proč underseat výfuk přišel, zářil - a zmizel
V letech 2000 byl ztělesněním sportovní estetiky motocyklů: underseat výfuk. Vzhůru vytažený, ústící přímo pod sedlem spolujezdce, dodával sportovním strojům agresivní záď, čistou linii - a byl vyjádřením postoje pro jezdce, kteří se chtěli odlišit od davu. Dnes je ale tato konstrukce téměř pryč. Co bylo kdysi oslavováno jako technický i optický pokrok, je dnes vzácností. Čas na ohlédnutí - a vysvětlení, proč tento ikonický trend zmizel v zapomnění.
Krátký pohled zpět: Jak to všechno začalo
Myšlenka vést výfuk pod sedlem nevznikla přes noc. První výrobci s tímto smrem experimentovali už koncem 90. let. Skutečn populárním se ale koncept stal až s boomem supersportů v raných 2000. letech. Zejména značky jako Honda, Yamaha, Ducati a Triumph si underseat výfuk cílen osvojily a udlaly z nj designový prvek svých nejsportovnjších sériových modelů. Inspirovaný závodním platil tento typ konstrukce za pokrok v jízdní dynamice i vzhledu - symbol síly, kontroly a moderního stylu.
Proč byl underseat výfuk tak oblíbený
Kouzlo underseat výfuku spočívalo ve více faktorech. Především se od nj očekávala lepší centralizace hmoty, což se mlo přímo projevit na handlingu. Centrální, výše umístný výfuk přesouvá hmotnost blíže k tžišti motocyklu - výhoda především při rychlém zaklánní nebo zmn smru. I opticky tohle řešení přesvdčovalo: zá působila uklizen, čist a extrémn sportovn. Žádný neohrabaný koncový tlumič nerušil linii, motocykl naopak působil, jako by se témř vznášel nad asfaltem. Pro mnoho jezdců ml underseat výfuk navíc praktickou výhodu - při pádu nebo extrémním náklonu byla soustava lépe chránna než boční tlumič.
Kde tento koncept narazil na své limity
Navzdory tmto výhodám se postupem času ukázalo, proč underseat výfuk nemohl být trvalým řešením. Jedním z nejvtších kritických bodů byl silný nárůst tepla přímo pod sedlem. Zejména při letních teplotách nebo v mstském provozu se sedlo a prostor pro spolujezdce nepříjemn zahřívaly. Soustava navíc zabírala cenný prostor pod sedlem - místo, které bylo s rostoucí integrací elektroniky naléhav potřeba. Nejpozdji s přísnými emisními normami Euro 4 a Euro 5 se underseat výfuk stále více stával problémem. Moderní výfukové systémy potřebují velký objem pro katalyzátory a komplexní recirkulaci výfukových plynů. To vše se pod sedlem dá umístit jen stží, aniž by bylo nutné dlat kompromisy ohledn tepla, prostoru nebo údržby. Roli hrály i ekonomické důvody: konstrukce byla náročnjší, dražší a technicky složitjší než u bžných bočních výfuků.
Motocykly, které underseat výfuk proslavily
Navzdory všem nevýhodám existovala řada motocyklů, které underseat výfuk formovaly a částečn z nj dokonce udlaly ikonu.
Aprilia
Aprilia byla se Shiver a Dorsoduro stylotvorná v oblasti sportovních naked bikes a funbikes. Oba modely kombinovaly motory V2 s dvojitými underseat výfuky, které podtrhávaly výrazný italský design:
- Aprilia Shiver 750 / 900
- Aprilia Dorsoduro 750 / 900 / 1200
BMW
BMW vsadilo u nkterých sportovních modelů na underseat výfuk, například u obzvlášť lehké HP2 Sport, u sportovní boxer varianty R1200S a u R1100S, předchůdce v segmentu sportovních sport-turerů s jedním underseat koncovým tlumičem.
- HP2 Sport
- R1100S
- R1200S
Ducati
Málokterý výrobce reprezentuje ikonický dvojitý underseat výfuk tak siln jako Ducati. Legendární V2 sporťáky od 748 až po 1098 nesly tuto konstrukci jako designový podpis. Zejména řada 916 se díky tomuto designu proslavila po celém svt. Ale i řada Hypermotard se dodnes hrd prezentuje s vysoko umístnými koncovkami.
- 748 / 848 / 916 / 996 / 998 / 1098
- 999 / 1198
- Hypermotard 698 Mono / 796 / 950 / 1100
Honda
Honda vsadila jak v oblasti supersportů, tak u sport-turerů na underseat design. CBR600RR (PC37 a PC40) a CBR1000RR Fireblade (SC57) formovaly závodní trat té doby - zatímco VFR800 VTEC spojovala underseat eleganci s komfortem pro dlouhé trasy.
- CBR600RR (PC37 / PC40)
- CBR1000RR (SC57)
- VFR800 VTEC (V4)
Kawasaki
Také Kawasaki experimentovalo v letech 2004-2008 s výše umístnými výfukovými soustavami. Zejména u ZX-6R, ZX-6RR a raných modelů ZX-10R bylo underseat uspořádání viditelné - i když ne důsledn u všech provedení.
- Ninja 2004 - 2007
- ZX-6R (2005 - 2008)
- ZX-6RR (2007 - 2008)
- ZX-636 (2007 - 2008)
- ZX-10R (2006 - 2007)
KTM
KTM vsadilo u 990 Super Duke (1. generace) na hranatý underseat design. Také 640 Duke II mla vzhůru vytažený, témř underseat koncový tlumič.
- 990 Super Duke
- 640 Duke II
MV Agusta
Italská manufaktura byla proslulá svými extravagantními řešeními výfuku. Řada F4 zůstává dodnes jedním z nejikoničtjších příkladů čtyřtrubkového underseat designu. Nov se přidává exkluzivní Superveloce 1000, rovnž s underseat vzhledem.
- F4 (všechny řady)
- Superveloce 1000
Suzuki
Suzuki vstoupilo do éry underseat výfuků s GSR600 a brachiální B-King. GSR byla obzvlášť oblíbená u začátečníků v naked segmentu se sportovními ambicemi, zatímco B-King - alespoň opticky - je spíše známá jako negativní příklad underseat řešení. Nápravu zde nabízejí systémy příslušenství.
- GSR 600
- B-King
Triumph
Triumph uvedl na trh mnoho modelů s underseat výfukem. Daytona 675 a nkolik generací Speed Triple 1050 využívaly toto uspořádání a kombinovaly ho s výrazným zvukem tříválce.
- Daytona 675
- Speed Triple 1050 (řady 515NJ / 515NV / NN01)
Underseat výfuk byl po více než deset let nejen technicky zajímavý, ale i opticky skutečným stylovým prvkem. Zejména evropští a japonští výrobci raných 2000. let touto konstrukcí formovali celou generaci motocyklů. Dnes jsou taková řešení vzácná - ale fascinace tímto ikonickým výfukem přetrvává. Kdo takový motocykl řídí nebo sbírá, vlastní kus historie designu.
Yamaha
Yamaha ukázala působivou šíři underseat variant: od supersportu R1 (RN12, RN19, RN22) přes vstupní funbike MT-03 (1. generace) až po FZ6 a mohutnou MT-01. I klasická XT 600 mla v nkterých variantách vzhůru vytažený koncový tlumič blízko sedla.
- YZF-R1 (RN12 / RN19 / RN22)
- FZ6
- MT-01
- XT 600
- MT-03 (1. generace)
Závěr: Stylový prvek, který dnes najdeme jen zřídka
Underseat výfuk byl po více než deset let nejen technicky zajímavý, ale i opticky skutečným stylovým prvkem. Zejména evropští a japonští výrobci raných 2000. let touto konstrukcí formovali celou generaci motocyklů. Dnes jsou taková řešení vzácná - ale fascinace tímto ikonickým výfukem přetrvává. Kdo takový motocykl řídí nebo sbírá, vlastní kus historie designu.