Srovnání Ducati Panigale V2 vs. Yamaha R9

Segment sportovních motorek střední třídy je aktivnjší než kdy dřív a mezi modely, které vzbudily nejvtší zájem, patří Ducati Panigale V2 a nová Yamaha R9. Na papíře představují velmi podobné koncepty: sportovní motorky, které nabízejí výkon hodný závodní trati, aniž by se vzdaly minimálního komfortu pro každodenní jízdu. Když však na n nasednete a začnete najíždt kilometry, rozdíly mezi nimi jsou zřetelnjší, než se na první pohled zdá.

Ducati navrhla Panigale V2 jako čistý supersport, ddictví siln ovlivnné závodní tradicí. Její design, technická konfigurace a charakter jsou zamřeny na poskytování sportovních pocitů za všech okolností, aniž by byla tak extrémní nebo radikální jako Panigale V4. Srdcem této motorky je dvouválcový L-motor, s kompaktním designem, který umožňuje extrémn lehký monokokový rám. Yamaha se naopak snaží zaplnit mezeru na trhu po ukončení modelu R6. R9 se pozicuje jako logičtjší alternativa pro ty, kteří hledají sportovní motorku použitelnou i na silnici. Její tříválcový motor, známý a spolehlivý, pochází přímo z MT-09, ale je upraven pro radikálnjší přístup, aniž by ztratil svou všestrannost.

První velký rozdíl mezi nimi je v koncepci motoru. Ducati sází na známý V2 z předchozí Panigale V2, který však prošel lehkými úpravami, aby vyhovl nové norm Euro 5+. Navzdory tmto omezením si motor zachovává svůj výrazný charakter a stále nabízí pozoruhodný výkon. Překvapuje však nízká brzdná účinnost motoru, i v jeho maximální konfiguraci, což může ovlivnit vjezd do zatáčky, pokud není dobře řízeno řazení. Yamaha naopak využívá tříválcový motor z MT-09, který vyniká svou hladkostí a plnou odezvou již od nízkých otáček. Do 6 000 ot./min. nabízí R9 vtší tah než Panigale V2, i když od tohoto bodu se rozdíly snižují a oba motory trpí jistým nedostatkem vrcholného výkonu, což je důsledek omezení daných normou Euro 5+.

Jasný rozdíl je také v reakci plynu. Tříválcový motor Yamahy reaguje okamžit a poskytuje pocit přímého spojení se zadním kolem. To nejen zlepšuje kontrolu při přidávání plynu, ale také usnadňuje dávkování v situacích, kdy přilnavost není optimální. V2 od Ducati, ačkoli je progresivní a efektivní, potřebuje malý časový odstup před tím, než dodá plný točivý moment, což nutí jezdce předvídat o nco více v řízení plynu.

V oblasti elektroniky udlaly jak Ducati, tak Yamaha významné kroky, aby nabídly kompletní balíček, jaký se od moderní sportovní motorky očekává. Oba modely zahrnují nejnovjší jízdní asistenty, jako je kontrola trakce, anti-wheelie systém, jízdní režimy nebo ABS v zatáčkách. Vše funguje hladce a příliš nezasahuje do řízení, protože ani jeden z motorů není extrémn výkonný, aby vyžadoval konstantní zásah elektronických systémů.

Yamaha však udlala krok vpřed z hlediska použitelnosti a dostupných možností. R9 má integrovaný systém časomřiče, který funguje s doprovodnou aplikací bez dalších nákladů. Díky ní je možné analyzovat podrobné grafy časů na kolo, což je ideální pro ty, kteří berou okruhové dny vážn. Ducati nabízí nco podobného, ale pouze pokud si zakoupíte další GPS modul, což znamená další náklady. Navíc v bžném dni nabízí Yamaha navigační funkce integrované na své TFT obrazovce, což ji činí všestrannjší pro ty, kteří nechtjí jezdit jen na okruhu.

Co se týče quickshifteru, rozdíly jsou také patrné. Ob motorky nabízejí obousmrné systémy, které umožňují řazení nahoru a dolů bez nutnosti použití spojky. Ale způsob, jakým to každá značka implementuje, se liší. U Ducati nemá senzor polohy, který řazení kontroluje, předptí, což v určitých situacích může způsobit, že řazení není tak přesné, jak by mlo být. To se projevuje delšími přerušeními, než by bylo žádoucí, nebo dokonce dvojitými záseky při hledání maximální rychlosti ve sportovní jízd. U Yamahy je systém lépe doladn a umožňuje rychlé a čisté řazení, což je obzvlášt vítané na okruhu.

Rám obou motorek jasn odráží přístup, který každá značka chtla dát svým sportovním modelům. Ducati zachovává koncept monokokového rámu, kde je motor strukturální součástí celku a váha samotného rámu je snížena na pouhé čtyři kilogramy. Toto řešení umožňuje extrémn kompaktní a lehkou motorku, což se projevuje velkou agilitou v zatáčkách. Yamaha naopak sleduje tradičnjší filozofii s kompletním rámem, ve kterém motor visí z rámu. To má za následek zvýšení hmotnosti, přičemž celková hmotnost rámu činí asi 9,7 kilogramů. Přesto je to nejlehčí rám, který Yamaha dosud pro sportovní motorku této kategorie vyrobila.

V praxi se rozdíl v hmotnosti mezi obma motorkami, v závislosti na verzi Panigale (standardní nebo S), pohybuje kolem sedmi kilogramů. Tento rozdíl je patrný zejména při rychlých zmnách smru a v celkovém chování při vysokých rychlostech. Ducati je užší a působí lehčím dojmem, zatímco Yamaha, díky šířce svého tříválcového motoru a návrhu rámu, vyvolává pocit vtšího objemu a hmotnosti.

V aerodynamice jsou rozdíly mezi obma motorkami také výrazné. Ducati Panigale V2, se svým ostrým a úzkým designem, nabízí pomrn omezenou ochranu proti vtru. Přední kapotáž je menší, jak na šířku, tak na výšku, což znamená, že jezdec je více vystaven, zejména při rychlé jízd nebo na okruhu. I když zaujmete velmi závodní pozici, tsn u nádrže a co nejvíce sklopeni, je snadné zaznamenat turbulence, které ovlivňují stabilitu a zvyšují únavu bhem dlouhých jízd. Yamaha se naopak rozhodla pro více obalující kapotáž u modelu R9, což poskytuje lepší ochranu proti vtru a umožňuje jezdci udržet uvolnnjší polohu bez takového aerodynamického tlaku. To činí Yamahu pohodlnjší volbou, pokud máte v plánu strávit hodn času rychlou jízdou, jak na silnici, tak na okruhu.

Dynamické chování obou motorek je dalším aspektem, který je jasn odlišuje. Ducati, díky svému lehkému rámu a kompaktnímu designu, vyniká mimořádnou agilitou v rychlých zatáčkách. Umožňuje rychlé a snadné zmny smru a je zvlášt efektivní, když se tempo zvyšuje a snažíte se využít každý centimetr trati. Yamaha, ačkoli je také agilní, působí při tchto rychlých zmnách smru o nco tžším dojmem. To je z velké části způsobeno gyroskopickými silami, které generuje její tříválcový motor, širší než V2 Ducati. Tento rozdíl v chování je patrný zejména tehdy, když se rychle za sebou řetzí zatáčky, kde se Panigale cítí živjší a ochotnjší následovat ideální stopu bez odporu.

Nicmén, ta extra stabilita, kterou Yamaha nabízí, má také své pozitivní stránky. V rychlých a dlouhých zatáčkách, nebo v úsecích, kde je motorka siln naklonná, je pocit klidu pozoruhodný. R9 přenáší jistotu a pevnost v tchto situacích, což pomáhá udržet vysokou rychlost konstantn. Je pravda, že když se přední část motorky začne odlehčovat, jako při agresivním přidání plynu na výjezdu z pomalých zatáček, mohou se objevit malé otřesy v řídítkách. Dobrý tlumič řízení může tyto reakce zmírnit a udržet kontrolu bez vtších problémů.

Ergonomie obou motorek je navržena tak, aby nabídla kompromis mezi sportovním charakterem a určitou pohodlností. Už se nejedná o extrémn radikální sportovní motorky z minulých let, kdy byla jízdní pozice extrémn náročná. Jak u Ducati, tak u Yamahy je řídítka relativn blízko sedadla a nenutí tolik zatžovat zápstí. I po nkolika hodinách jízdy je možné udržet pomrn pohodlnou pozici. Existuje však společný bod, který může být nepříjemný v určitých situacích: prostor mezi koleny a lokty je na obou motorkách ponkud omezený, když se zaujme velmi agresivní pozice na okruhu. To může způsobit, že při silném předklonní se loket dotkne kolena a omezí volný pohyb jezdce. Řešením by mohlo být posunutí nebo naklonní stupaček, což je bžné v úpravách pro okruh, ale v sériovém nastavení to může překvapit ty, kteří hledají čist sportovní použití.

Pokud se zamříme na brzdový systém, jak Ducati Panigale V2, tak Yamaha R9 nabízejí systémy na velmi vysoké úrovni, schopné bez problémů zvládnout požadavky sportovní jízdy, ať už na silnici nebo na okruhu. Ob motorky mají silné brzdové třmeny, které jsou účinné a odolné vůči únav, a také obsahují systémy ABS v zatáčkách. To umožňuje velmi agresivní brzdní i při naklonní motorky, aniž byste se museli bát ztráty předního kola při pozdním brzdní.

Důležitým detailem je, že u obou modelů lze prostřednictvím elektronického systému deaktivovat funkci kontroly zvedání zadního kola. To je klíčové pro ty, kteří chtjí maximáln využít brzdní na okruhu, protože to zabraňuje příliš časnému zásahu zadního ABS, což by zbytečn prodlužovalo brzdnou dráhu. Je to jednoduché, ale zásadní nastavení pro dosažení nejlepší možné decelerace bez obtování přesnosti nebo časů na kolo.

Co se týče odpružení, rozdíly jsou o nco výraznjší. Ducati vybavila Panigale V2 kompletním systémem odpružení Öhlins, jak vpředu, tak vzadu. Tato volba už předznamenává orientaci více zamřenou na výkon na trati. Odpružení Öhlins vyniká svou schopností absorpce a širokým rozsahem nastavení, ale především nabízí velmi přesnou odezvu při jízd na hran. Umožňuje velmi pozdní brzdní bez ztráty stability při vjezdu do zatáčky a usnadňuje časné zrychlení při výjezdu, přičemž vždy udržuje pevný kontakt s asfaltem.

Yamaha R9 je naopak vybavena komponenty KYB, jak vpředu, tak vzadu. Ačkoli toto odpružení bez problémů zvládá sportovní jízdu, i na okruhu, nemá stejnou úroveň citlivosti ani schopnost nastavení jako Öhlins u Ducati. Fungují velmi dobře až do středn vysokého tempa, ale když se jede na maximum, může se projevit, že jim chybí trochu vtší pevnost a kontrola. Pro vtšinu uživatelů, kteří chtjí sportovní motorku, která je také vhodná na silnici, je KYB více než dostačující. Ale pro ty, kteří hledají intenzivní jízdu na okruhu, bude pravdpodobn investice do odpružení vyšší třídy jednou z prvních úprav, které by mli na Yamaze zvážit.

Pokud porovnáme vše, co ob motorky nabízejí, je zřejmé, že každá má své vlastní silné stránky. Ducati Panigale V2 se prezentuje jako čist sportovní motorka, která ddí tradici italské značky ve svt závodů. Je lehká, agilní, přesná v zatáčkách a její estetika je nezamnitelná. Navíc její V2 motor stále má ten zvláštní charakter, který mnoho nadšenců hledá. Nicmén, má nkteré body, které vyžadují přizpůsobení, jako je nedostatečná motorová brzda i v maximální konfiguraci, což nutí vést správný převodový stupeň pro efektivní vjezd do zatáčky.

Na druhou stranu, Yamaha R9 je všestrannjší motorka. Není jen vynikajícím společníkem na okruhu, ale také se ukazuje jako pohodlná a praktická pro každodenní použití. Její pořizovací cena je výrazn nižší než u Ducati, a peníze, které ušetříte, můžete investovat do zlepšení odpružení nebo komponentů, pokud chcete maximáln využít její potenciál na trati. Tříválcový motor nabízí velmi vhodnou kombinaci hladkosti a točivého momentu při nízkých otáčkách, aniž by se vzdal dobré akcelerace, i když omezené v horní části otáček kvůli současným emisním normám.

Z hlediska celkového chování nabízejí jak Ducati Panigale V2, tak Yamaha R9 velmi vysokou úroveň výkonu a pokud se zamříme výhradn na časy na kolo, rozdíly jsou minimální. S nkolika specifickými úpravami je možné, že ob motorky dosáhnou velmi podobných časů na stejném okruhu. Ducati, se svým ultralehkým monokokovým rámem a úzkou konfigurací, umožňuje velmi rychlý průjezd zatáčkami a vynikající schopnost otáčení, zejména když jezdec zvolí agresivnjší styl jízdy, přičemž řeže trajektorie a hledá silná zrychlení od vrcholu. Yamaha, ačkoliv je o nco mén reaktivní při rychlých zmnách smru, nabízí pozoruhodnou rovnováhu a vynikající stabilitu v rychlých úsecích a v dlouhých zatáčkách.

Kde se Yamaha jasn odlišuje, je cena. R9 stojí podstatn mén než Panigale V2, což z ní činí dostupnjší volbu pro ty, kteří hledají moderní sportovní motorku, aniž by museli provést velkou počáteční investici. Navíc, peníze ušetřené při výbru Yamahy lze reinvestovat do vylepšení komponentů, jako je systém odpružení vyšší kvality nebo kompletní výfuk, který umožní motoru uvolnit celý svůj potenciál, což je díky sériovým omezením ponkud limitováno. To je důležitý bod ve prospch, zejména pro ty, kteří plánují intenzivní využití motorky na okruhu.

Ducati naopak představuje koncept sportovní motorky velmi vrný filozofii značky. Ačkoli není tak extrémní jako Panigale V4, stále nabízí čist sportovní zážitek z jízdy. Je kompaktní, motor má charakter a agilita, kterou poskytuje její nízká hmotnost, je pozoruhodná. Ano, je to také motorka, která vyžaduje od jezdce. Nedostatečná motorová brzda nutí dobře řídit řazení, aby byl vjezd do zatáčky efektivní, a menší aerodynamická ochrana může být náročná bhem dlouhých dní nebo při vysoké rychlosti. Ale kdo hledá zážitek blízký závodní motorce, bezpochyby najde v Panigale V2 velmi zajímavou možnost.

Pro každodenní použití nabízí Yamaha všestrannost, které Ducati nedosahuje. Pozice na řízení je pohodlná, aniž by se vzdala sportovního charakteru, TFT displej je kompletní a snadno čitelný, a možnost mít integrované navigační funkce ji činí mnohem praktičtjší pro bžné přesuny. Ducati je náročnjší a vyžaduje vyšší úroveň angažovanosti, pokud chcete využít její plný potenciál, jak na silnici, tak na okruhu.

Závrem, v tomto srovnání není jasný vítz. Ob motorky představují to nejlepší ze dvou odlišných přístupů v segmentu sportovních motorek střední třídy. Yamaha R9 je logickou volbou pro ty, kteří hledají rovnováhu mezi výkonem, všestranností a cenou. Ducati Panigale V2, na druhé stran, je ideální volbou pro ty, kteří upřednostňují sportovní čistotu a chtjí cítit v každé zatáčce závodní DNA italské značky. Nakonec nejlepší volba závisí na tom, jaký druh zážitku na motorce hledáte a jak ji plánujete využít.