Kawasaki Z1000 2014 Fascinace

Existují motorky, které se na první pohled jeví jako jasní vítzové. Perfektní výkonové parametry, nejmodernjší technologie, rychlé časy na okruhu to jsou aspekty, díky kterým se mnohé modely katapultují do srdcí fanoušků. A pak jsou tu motorky jako Kawasaki Z1000. Stroj, který se neprosazuje high-tech vychytávkami nebo rekordními časy na trati, ale díky nefalšované, syrové mechanické přítomnosti, která i po deseti letech dlá dojem.

V roce 2014 se Z1000 ocitla v brutálním konkurenčním prostředí. KTM se postarala o rozruch s nov vyvinutým modelem 1290 Super Duke R, BMW uvedlo S1000R, přesnou mašinu, která byla pro mnohé etalonem v segmentu naháčů. Mezi nimi Kawasaki se svou Z1000. Žádný zázrak lehké konstrukce, žádná kontrola trakce, žádný elektronický přetlak místo toho mohutný řadový čtyřválec, design jako z anime filmu a vystupování, které se nacházelo nkde mezi agresivním a drsným. Z1000 nebyla nejrychlejší, ani technicky nejpokročilejší, ani nejsilnjší naháč své doby. Ale možná byla ta nejupřímnjší.

Když jsme tehdy vidli Z1000 na veletrhu v Milán, stála tak trochu ve stínu evropských hyper-naháčů. Super Duke R se svým brutálním V2, S1000R s jízdní dynamikou šitou na míru dokonalosti vedle tchto strojů působila Z1000 skoro jako outsider. A přesto mla přitažlivost, kterou človk pochopil až po otočení klíčkem a prvních metrech na ní.

Tehdejší jízdní dojmy od 1000PS byly jasné: Mohl jsem sáhnout po Super Duke R, Daytona byla také připravena, stejn jako Fireblade ale já chtl prost jen jezdit na motorce. Tato vta dokonale vystihla podstatu Z1000. Nebyla to motorka pro statistiky, ale pro pocit. Její řadový čtyřválec s objemem 1043 ccm nebyl brutální high-performance motor, ale agregát, který pracoval s neochvjnou suverenitou. Výkonová křivka byla lineární, ale ne nudná. Setrvačnost byla znatelná, dávala motoru mechanickou přítomnost, která mnoha moderním agregátům dnes chybí.

Na silnici se Z1000 ukázala jako nezamnitelný stroj. Nikdy nepůsobila hekticky nebo přehnan sportovn. Kdo ovládal plyn s rozvahou, byl odmnn jemným, ale rozhodným výkonem. Kdo jí kroutil kabel, zažil nespoutanou sílu, která díky absenci elektronických zásahů zůstávala zcela nezkreslená.

Sedačka nebyla nejpohodlnjší, ale sedla k charakteru motorky. Široká řídítka, kompaktní zá, agresivní přední část Z1000 zprostředkovávala pocit syrové mechaniky, který v dob, kdy mezi jezdcem a strojem vstupuje stále více elektroniky, působí témř nostalgicky. Ale nebyla to relikvie, nýbrž vdomé rozhodnutí pro motorkářský zážitek v jeho nejčistší podob.

O deset let pozdji je Z1000 stále na trhu s ojetinami a má vrnou základnu fanoušků, kteří ji stále obdivují. V motorkářských fórech a komunitních skupinách se často objevují zprávy od jezdců, kteří si tento stroj zamilovali i po 50 000 kilometrech. Mnozí chválí odolnost motoru. Spotřeba oleje? Skoro žádný problém. Problémy s elektronikou? Zřídkakdy. Kawasaki vytvořila s modelem Z1000 motor, který se nezamřoval na senzace, ale na dlouhou životnost a charakter.

Ale ne vše je dokonalé. Chybjící ochrana proti vtru, která byla v roce 2014 považována za součást zážitku z jízdy na naháči, je dnes nkterými majiteli vnímána jako skutečná slabina. asy se zmnily a mnoho moderních naháčů nabízí malé štítky nebo propracovanjší aerodynamiku, které dlají jízdu po dálnici příjemnjší. Z1000 naopak nutí svého jezdce kompenzovat každou rychlost nad 140 km/h skutečným fyzickým úsilím.

Dalším tématem je podvozek. Zatímco základní nastavení je solidní, objevují se dlouhodob zprávy o pomrn tuhé pružin, která nevyhovuje všem jezdcům. Nkteří majitelé mní tlumiče za kvalitnjší komponenty, aby přizpůsobili jízdní vlastnosti svým potřebám.

Zajímavá je také diskuse o designu. Zatímco Z1000 tehdy polarizovala nkteří ji považovali za úchvatnou, jiní za příliš hravou nyní se její vzhled zdá být uznávanou stylovou ikonou. Dnes, kdy mnoho motorek působí čist a redukovan, vyzařuje Z1000 se svým hranatým a futuristickým předkem zcela jedinečnou estetiku, která ji odlišuje od ostatních naháčů.

Kawasaki Z1000 z modelového roku není motorka pro technické nadšence, kteří chtjí to nejnovjší z nejnovjšího. Nemá kontrolu trakce, semi-aktivní podvozek ani quickshifter. Ale má duši. Je to stroj pro jezdce, kteří chtjí cítit motorku, kteří ocení charakter silného řadového čtyřválce a nechtjí se skrývat za asistenčními systémy.

Na trhu s ojetinami je stále mnoho dobře zachovalých modelů a ceny jsou stabilní. Kdo si koupí Z1000, získá motorku, která se osvdčila ale také takovou, která vyžaduje určitou úroveň jezdeckých schopností. Není vždy pohodlná, není vždy rozumná. Ale když s ní vyjedete na silnici, víte, že sedíte na skutečném stroji, který nedlá kompromisy. Při koupi se zlobíte na vysoké cenové úrovn na trhu. Pokud byste ji nkdy prodávali, tšíte se z té samé vysoké cenové hladiny. Je neuvřitelné, jaké částky se požadují za 10 let staré motorky. Tady je přehled v Gebrauchtbörse.

Pro nostalgiky, kteří hledají puristický naháč, je Z1000 jednou z posledních svého druhu. Pro moderní jezdce, kteří očekávají maximální komfort a elektronické pomocníky, by však mohla být příliš neohrabaná. Ale práv to je její kouzlo. Je to prohlášení na dvou kolech, připomínka doby, kdy motorka byla ješt přímá a nezkreslená.

A když otočíte klíčkem, nastartujete motor a ucítíte hluboké dunní čtyřválce, pak je jasné jedno: Nkteré vci nestárnou jen zrají.